Sérii článků o tom, jak dětem pomoci k lepšímu usínání, ukončíme posledním typem relaxace. Už víme, jak vnímat vlastní dech i svoje tělo. Dalším způsobem, jak se přenést do přítomného okamžiku, je zaměřit se na naše smysly. Když totiž přivedeme pozornost k tomu, co právě teď vidíme, slyšíme a cítíme, nemáme už prostor myslet na nic jiného.
Instrukce jsou velmi jednoduché. Uložte děti do postýlek a zeptejte se jich, co teď vidí z místa, kde právě jsou. Skříň, rozsvícenou lampičku, peřinu… Provést to můžete i v případě, že máte v místnosti zhasnuté světlo. Možná uvidíte siluety předmětů nebo zjistíte, že je jedna část místnosti tmavší než jiná. Menší děti budou zřejmě potřebovat vaši podporu, ty starší nechte odpovídat samostatně. Udržujte klidnou atmosféru, nejedná se o soutěž, kdo toho vidí víc.
Až děti své odpovědi vyčerpají, přesuňte se ke hmatu. Otázky na hmat bývají obtížněji uchopitelné, proto je lepší děti vést. Cítíš, jak se tvých rukou dotýká peřina? Všimni si, jak se tvoje nohy dotýkají postele, hlava leží na polštáři… Při vymýšlení otázek se inspirujte aktuálním prostředím. A můžete i nějaký vjem přidat – třeba pohlazení.
Uznáte-li za vhodné, zaměřte se i na čich. Vnímejte, zda je tu nějaká vůně, kterou můžete zachytit. Možná cítíte čerstvě vyprané peřiny, šampon, krém na ruce či vůni jídla linoucí se z kuchyně.
Na závěr nechte děti zavřít oči a směřujte jejich pozornost ke zvukům. Co právě teď slyší? Vnímají nějaké zvuky? Aby mohly zvuky zachytit, musí se úplně ztišit a pořádně poslouchat.
Někdy se může zdát, že je v místnosti úplné ticho. Zkuste se ale zaposlouchat ještě pozorněji. Není tu přece jen nějaký velmi tichý zvuk? Možná uslyšíte tikot hodin, šumění větru za oknem, nebo dokonce vlastní dech. A kdyby se přece jen nic neozývalo, poslouchejte chvíli, jak zní úplné ticho. U vnímání zvuků se většinou děti zklidní nejvíce. Můžete toho využít a nechat je posloucháním zvuků ukolébat ke spánku.
Čím častěji budete zaměřování na smysly opakovat, tím méně vaší podpory budou děti potřebovat. Ty starší už vám třeba ani nebudou odpovídat a nechají se pouze vést vašimi instrukcemi.
Pokud si z této techniky uděláte pravidelný rituál před spaním, může se dětem zdát, že vidí, slyší a cítí stále ty samé věci. V takovém případě cvičení trochu zpestřete. Změňte úhel pohledu tím, že si položíte hlavu na opačnou stranu postele. Nebo se zaměřte na detaily. Všimněte si třeba, že kromě toho, že vidíte rostlinu jako celek, vidíte i jednotlivé listy, stonky, barevné květy a možná i další části. Nevědí-li děti, jak určitý detail pojmenovat, ať ho zkusí popsat. U sluchu zase můžete nějaké zvuky cíleně přidat. Třeba si hluboce vydechnete, zavrtíte se na židli nebo si odkašlete. Vybírejte ale zvuky přirozené, aby poklidnou atmosféru příliš nenarušovaly. U dětí, které už si na cvičení zvykly, může být také velmi zajímavé vyzkoušet ho i v jiném prostředí. Například venku v přírodě, kde budou vjemy zase úplně jiné než doma v pokojíčku.
A kdyby se po cvičení dětské myšlenky přece jenom ještě toulaly a oddalovaly spánek, přečtěte si naši uspávanku. Dozvíte se v ní, jak se dá takový nezbedný skřítek, který myšlenky rozdmýchává, ukolébat.
Doufáme, že naše tipy obohatí vaše chvíle strávené s dětmi a přispějí k většímu klidu a pohodě. Přejeme vám příjemné usínání a krásnou dobrou noc!
