Poprvé do školky – sedm kouzelných tipů

Jak určitě sami tušíte, děti nevyrostou a neosamostatní se přes noc. Ani my, jejich rodiče, nejsme na tuto velkou změnu připraveni jako mávnutím kouzelného proutku. Všichni si však tento velký krok můžeme usnadnit.

Nástup do mateřské školy je obrovská změna pro celou rodinu. Dítě čeká úplně nové prostředí, ve kterém musí fungovat bez rodičů a mnohem samostatněji. Sžívá se s novým řádem, učí se navazovat vztahy ve větším kolektivu dětí. A rodiče by mu tak rádi všechno usnadnili! Ale jak?

Přicházíme se třemi nejčastějšími otázkami a několika krátkými, ale o to nápomocnějšími tipy na závěr:

Kdy si dítě zvykne?

Nejtěžší otázka hned na začátek. Některé děti jsou z přítomnosti ostatních vrstevníků nadšené, pro jiné je to velký šok, i když byly zvyklé chodit den co den na hřiště. Každé dítě je z rodiny zvyklé na trochu jiný přístup a každé má vlastní osobnost. Někdo se musí naučit víc respektovat, jiný zase naopak zdravě prosadit.

Řada školek nabízí v dnešní době možnost pozvolné adaptace – některé ji dokonce vyžadují. Jiné, především soukromé školky rodiči umožní, aby byl prvních pár dní s dítětem přímo v učebně. Ve státních školkách se můžete setkat s prosbou, abyste pro dítko zpočátku chodili po jedné dvou hodinách a dobu strávenou ve školce navyšovali postupně. Nebojte se komunikovat s učitelkami – i ony budou rády, pokud dostanou víc tipů a „návodů“. Vznikne-li u nějaké situace problém, popište jim, jak postupujete doma. Pročítejte nástěnku a ptejte se, jaký program čeká děti v následujících dnech, abyste si o něm mohli povídat i doma a připravit se na něj.

Rozloučit se, nebo zmizet po anglicku?

„Jen ho tam šoupni a rychle uteč, však on/ona to přežije!“ Třebaže podobných rad možná ještě uslyšíte spoustu, nenechte se zviklat. Má-li jít všechno co nejhladším způsobem, dítě potřebuje cítit jistotu. Nedokáže si ještě dost dobře představit, co to školka vůbec je, že tam bude několik hodin bez vás. Mluvte s ním, popisujte mu, co ho čeká, a ujišťujte ho o své lásce.

Pro nás je mnoho věcí samozřejmých – přece ho ve školce nenecháme. Jenomže malé dítě o tom všem potřebuje ujistit. Potřebuje vědět, že ho máte pořád rádi, že i vy vidíte školku jako příjemně strávený čas a že se na něj budete těšit. Vysvětlete mu, kdy přesně odejdete („Pomůžu ti přezout boty, uložíme věci do skříňky, dáme si pořádnou pusu, paní učitelka tě vezme za ruku do třídy a já ti ještě zamávám.“) a kdy se vrátíte („Hned jak dojíš oběd, budu na tebe čekat tady v šatně.“), a udělejte všechno pro to, abyste mohli svůj slib dodržet. Nikdo přece nechceme, aby nám vlastní děti přestaly věřit. Nelekejte se případného pláče a dítě utěšte, ale zároveň loučení zbytečně neprotahujte.

Proč je doma jako vyměněný/á?

Velké životní změny s sebou nesou řadu emocí. A děti je, vlastně podobně jako občas my dospělí, ještě těžko zvládají. Některé děti zkrátka do školky odmítají jít. U jiných se může zdát, že jde všechno jako po másle, ale přesto je ten náš malý človíček ve stresu. Dítě, o němž jste doteď doma pomalu ani nevěděli, teď pláče kvůli zdánlivým maličkostem, začne se počurávat, stěžuje si na bolesti hlavy, bříška, rozbíjí hračky, … A my se často snažíme řešit jen projevy, ale příčina nám uniká. Ať už se dítě projevuje jakkoliv, je dobré, když mu s emocemi pomůžeme. Nezlehčujme jeho bolístky, ale pomozme mu je vyřešit. A nezakazujme pláč – sami víme, že umí být léčivý. 

Děti se totiž pořádně uvolní teprve tehdy, cítí-li se v bezpečí. Proto od učitelek slýcháváme, jak je ta naše Anička ve školce miliónová, a přitom skřípeme zuby, když doma předvádí jednu scénu za druhou. Je to velmi těžké, ale když si uvědomíme, že je to vlastně takové naše privilegium (ano, zní to šíleně, že?), bude pro nás snazší to přijmout a dál s dětskými emocemi pracovat. 

Sedmero tipů

Sedmička bývá v pohádkách kouzelné číslo. A proto vám přinášíme sedm kouzelných tipů na závěr, jak se popasovat s tím, že to miminko, které jste ještě donedávna nemohli opustit ani na krok, už půjde do školky:

• Dovolte si připustit svůj strach a obavy z nové situace. Jedině tak s nimi potom můžete dál pracovat. Za zkoušku by možná stálo, jestli se dítku neodchází do školky lépe s druhým rodičem. Třeba zrovna on zvládá situaci lépe a dítě z něj cítí větší klid.
• Nikdy školkou nevyhrožujte. Chceme-li, aby k ní děti měly kladný vztah, nesmíme ji spojovat s ničím negativním, naopak – bavte se o dětech, které zná a jimž se ve školce líbí, vyprávějte jim, jak se ve školce líbilo vám, co všechno jste se tam naučili, jaké jste si tam našli kamarády.
• Mluvte a hrajte si spolu. Ptejte se, proč se jim do školky chce nebo nechce. Jakkoli to máme mnozí zažité, pokuste se nereagovat slovy „Ale prosím tě, vždyť se ti nic neděje!“, ale podpořit ho a vyptávat se dál. Třeba rovnou odhalíte příčinu, kvůli čemu se do školky bojí, a pomůžete ji vyřešit. Často pomůže už jen to, že dítě ucítí, že ve vás má spřízněnou duši. Většina dětí si ráda situace přehrává pořád dokola. Toho lze využít a zahrát si na školku s prarodiči nebo plyšovými kamarády. Je to způsob, jak dítěti ukázat, co ho čeká a na co se může těšit; zároveň se tak jako diváci doslova dozvíte, jak dítě školku vnímá.
• Pracujte na pocitu bezpečí a spojení. Školka bývá první výraznější separace od rodičů. Ujišťujte dítě, že ho máte moc rádi. „Dohazujte“ mu učitelky, aby vidělo, že jim věříte i vy a že se na ně může spolehnout v době, kdy tam nebudete. Někdy ve školkách povolí oblíbeného plyšáka-kamaráda. A pokud ne, řada rodičů si chválí malý trik: sobě a dítěti nakreslete na dlaň úplně malinkaté srdíčko. Dobíjejte ho společně tím, že se budete držet za ruku, a až bude dítě samo, může srdíčko tisknout v dlani a být tak s vámi ve spojení i na dálku. 
• Trénujte samostatnost. Vyberte takové oblečení a obuv, které se jim bude dobře oblékat a nazouvat. Ujistěte se, že se umí sami najíst a napít, umýt si ruce, dojít si na záchod a chodit po schodech. Vysvětlete jim, jak o pomoc požádat, a mluvte s nimi i o tom, že se nemusí stydět o pomoc požádat. 
• Pečujte o ně. Nemusíte se bát, že budou rozmazlení. Jen se jim uleví, když uvidí, že si mohou odpočinout, polevit na chvíli v samostatnosti a nechat se pochovat. Zkrátka když ucítí, že se o vás mohou stále opřít. 
• Užívejte si společně strávený čas. Bude ho teď méně, ale nezapomínejme na něj. Uvařte spolu dobrou večeři. Uvelebte se a přečtěte si nějakou pěknou pohádku. O víkendu se vydejte na výlet. 

Hodně štěstí!