Vnímáním vlastního těla k lepšímu spánku

V minulém článku jsme se věnovali tomu, jak se můžeme uvolnit zaměřením pozornosti na svůj vlastní dech. Tentokrát se podíváme na jiný typ relaxace, při které si všímáme svého těla.
Tato technika vyžaduje delší čas, než je tomu u dechových cvičení. Velmi dobře se hodí pro navození klidné atmosféry a uvolnění před spaním. Jejím velkým přínosem je také to, že děti učí věnovat pozornost vlastnímu tělu a vnímat jeho signály. Díky této dovednosti je pak pro ně jednodušší si i během dne uvědomit, jak se jejich tělo cítí a co zrovna potřebuje.

Podstatou relaxačního cvičení je vést děti tak, aby se soustředily na jednotlivé části svého těla. Poproste je nejprve, ať si lehnou na záda, s rukama volně položenýma podél trupu. Ať na začátku chvíli vnímají vlastní dech. Stačí tři nádechy a výdechy a pak už můžete přenést pozornost k tělu.
Začněte od nohou a postupujte směrem vzhůru až k hlavě, nebo zvolte opačný směr od hlavy k chodidlům. Dobré je zachovat návaznost a neskákat z místa na místo, aby se dětem lépe udržovala pozornost. Instrukce přizpůsobte věku dětí. U těch mladších úplně postačí, když začnete chodidly, zaměříte se na nohy, záda, bříško a hrudník, ruce, krk a hlavu. U starších dětí se nebojte jít postupně i do větších detailů. Prozkoumejte i prsty na nohou, kolena, ramena, bradu, oči, čelo, …

Způsob, jakým budete děti provázet, volte úměrně jejich věku a povaze. Můžete se například vydat jednotlivé části těla pozdravit a popřát jim dobrou noc. Nebo se můžete stát malým trpaslíčkem, který má v ruce svítilnu a při procházení tělem jeho části prosvětluje. Nemusí to být vůbec trpaslíček, může ho zastoupit třeba víla nebo jiná postava, kterou mají vaše děti rády. A také nemusí chodit pěšky. Co kdyby třeba cestoval po těle námořnickou lodí, raketou nebo cválal na jednorožci? Fantazii se meze nekladou. Některým dětem vyhovuje představa průzračného potůčku, jenž protéká tělem a očišťuje ho.
Při vašem putování se můžete zastavit i u místa, které je aktuálně bolavé nebo nemocné. Věnujte mu trochu laskavé pozornosti. Popřejte mu, aby se brzy uzdravilo, a představte si, jak nemoc tělo opouští, jak se místo hojí. Když své tělo při uzdravování podporujeme, přestáváme bolesti či nemoci vzdorovat. Díky tomu se zmírňuje i napětí s odporem spojené. Můžeme se více uvolnit a tím jít procesu hojení naproti.

Můžete zkusit také o něco dynamičtější variantu, vhodnou pro děti, pro něž je soustředění na tělo příliš obtížné. Spočívá v tom, že v jednotlivých částech těla vytvoříte nejprve napětí, které následně uvolňujete. Co nejvíc napněte nohy, chvíli držte a potom napětí s dlouhým výdechem povolujte. Všímejte si, jaké to je, když jsou nohy uvolněné. Jako by patřily hadrovému panáčkovi.
Od nohou se přesuňte k hýždím. Co nejvíc je zatněte, chvíli držte a pak s dlouhým výdechem uvolněte. Obdobně postupujte s dalšími částmi těla. Zatáhněte břicho, vypněte hrudník, zatněte pěsti, napněte ruce, stiskněte pevně zuby, zavřete co nejvíc oči, nakrabaťte čelo… Na závěr si uvědomte, jaké to je, když je celé tělo uvolněné.

Další inspiraci, jak děti tímto typem relaxačních cvičení provázet, najdete v našich uspávankách. Můžete se stát malým cestovatelem a při procházení těla se dozvědět i něco o tom, jak vlastně tělo funguje. Anebo vás bude více lákat strávit noc pod širákem a nechat se zahřát malou hvězdičkou, která právě spadla z nebe? V příštím článku, jenž uzavře tuto minisérii, se dozvíte, jak můžeme k relaxaci využít svoje smysly.