Bylo nebylo jednou jedno malilinké království. Byla to snad nejmenší říše v celé galaxii, ale jejím obyvatelům se všechno zdálo úplně normální. Bleší král Gustav každý rok uspořádal bleší závody – samozřejmě v tom, kdo doskočí nejdál. Blešky se postavily na startovní čáru a začaly skákat. Potom všechny blešky vesele jedly a hodovaly.
Jednou se blešce Bibi podařilo na závodech doskočit tak daleko, až se dostala mimo svoje království. A zjistila tak, že žijí vlastně v srsti psíka Dunča.
„Hej! Ty obrovské stvoření, kde to jsme?“ zeptala se zvědavá bleška.
Ale Dunčo si jí ani nevšiml. Už byl starý, téměř úplně hluchý a ani ji pořádně neviděl. A vůbec, kdo by zahlédl tak malé stvoření?
„Halóóó?!!“ ještě jednou zavřískala Bibi u chlupatého Dunčova ucha.
„Co se to děje?“ lekl se psík. „Což už mě dočista zdravý rozum opustil a do hlavy se mi vkrádají cizí hlasy?“
„To jsem já, blecha. Tady u tvého ucha. Chci se tě na něco zeptat. Kde se nacházíme? Bydlíme ve tvém kožíšku a ani nevím, kde to vlastně jsme.“
Psík se otřásl a začal se divoce škrábat.
„Propánajána, blecha? V mém kožichu? To proto mě celou dobu všechno tak svrbí a v jednom kuse se jen škrábu. A co děláš v mé srsti, okamžitě zmiz, ty blecho jedna prašivá!“ rozčílil se.
„Kam bychom šli, Dunčo, my jsme tu zabydlené a je nám dobře,“ řekla bleška Bibi klidným hláskem.
„Jakže my? To je vás, nedej bože, víc?!“ polekal se Dunčo.
„Celé bleší království!“ odvětila blecha hrdě.
„To snad ne!“ vyštěkl psík a už v duchu dumal, jak ty blechy dostat ze svého kožichu pryč.
Ještě ten den zašel za svým pánem a začal se kolem něho ochomýtat, aby si všiml, že má v kožichu blechy.
„Vezmi mě ostříhat a zbav mě těch odporných blech,“…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
