Peter Frederick
Pastýř snů
Určitě se už i vám někdy zdál ošklivý sen, viďte? Začtěte se do milého nočního příběhu o kouzelném pastýři snů a zjistíte, že všechno může být úplně jinak. I ty nejstrašnější sny mohou být ve skutečnosti jen… zatoulané.
Bylo nebylo jednou jedno malilinké království. Byla to snad nejmenší říše v celé galaxii, ale jejím obyvatelům se všechno zdálo úplně normální. Bleší král Gustav každý rok uspořádal bleší závody – samozřejmě v tom, kdo doskočí nejdál. Blešky se postavily na startovní čáru a začaly
Jednou se blešce Bibi podařilo na závodech doskočit tak daleko, až se dostala mimo
„Hej! Ty obrovské stvoření, kde to jsme?“ zeptala se zvědavá bleška.
Ale Dunčo si jí ani nevšiml. Už byl starý, téměř úplně hluchý a ani ji pořádně neviděl. A vůbec, kdo by zahlédl tak malé stvoření?
„Halóóó?!!“ ještě jednou zavřískala Bibi u chlupatého Dunčova ucha.
„Co se to děje?“ lekl se psík. „Což už mě dočista zdravý rozum opustil a do hlavy se mi vkrádají cizí hlasy?“
„To jsem já, blecha. Tady u tvého ucha. Chci se tě na něco zeptat. Kde se nacházíme? Bydlíme ve tvém kožíšku a ani nevím, kde to vlastně jsme.“
Psík se otřásl a začal se divoce
„Propánajána, blecha? V mém kožichu? To proto mě celou dobu všechno tak svrbí a v jednom kuse se jen škrábu. A co děláš v mé srsti, okamžitě zmiz, ty blecho jedna
„Kam bychom šli, Dunčo, my jsme tu zabydlené a je nám dobře,“ řekla bleška Bibi klidným hláskem.
„Jakže my? To je vás, nedej bože, víc?!“ polekal se Dunčo.
„Celé bleší království!“ odvětila blecha hrdě.
„To snad
Ještě ten den zašel za svým pánem a začal se kolem něho ochomýtat, aby si všiml, že má v kožichu
„Vezmi mě ostříhat a zbav mě těch odporných