Byla noc a na staveništi nové dálnice panovalo ticho a klid. Všechno pracovní nářadí bylo uložené pod přístřeškem a odpočívalo. Vrtačky si ve spánku bzučivě pochrupovaly. Ochranné detonační rohože, které lidé používají při výbuších, zasněně cinkaly řetězy.
Jen TNT stále bděl. „Psst,“ zasyčel najednou. Jako vždy, když mu něco přišlo na mysl, neváhal ani vteřinu. Zejména, když si chtěl změřit síly s kolegou dynamitem. „Dynamite, všiml sis, jaký bombový výbuch se mi dnes podařil na té skále?“ zeptal se.
Dynamit zazíval. „Nevšiml. Měl jsem totiž hromadu práce se svým větším a lepším vybuchováním. Neměl jsem čas zabývat se nějakým tvým drobným pukáním.“
TNT zalapal po dechu. „Jak se opovažuješ! Jsem mnohem starší než ty, měj trochu úcty!“
„Ve vybuchování však nejsi ani zdaleka tak dobrý jako já. Nakonec, kvůli tomu mě vynalezli,“ odsekl dynamit.
Jejich popotahování probudilo ostatní nástroje, které se dvěma výbušninami pracovaly posledních pár měsíců. A začaly si mezi sebou mrmlat.
„Hej, TNT! Je vidět, že jsi starší, protože pořádně smrdíš,“ poznamenala vrtačka. „I když mě dělníci pořád dokola čistí, stále od tebe zapáchám.“
Ochranná rohož hned začala kamaráda TNT bránit: „TNT je celý z krásných zlatých krystalů! Ne jako ten obyčejný křídový prášek, se kterým míchají dynamit.“
„Nepoužívají ten prášek náhodou také do kočičího záchodu?“ posměšně se přidal TNT.
„Ty, ty jeden!“ zvolal rozzuřeně dynamit, poskakuje pod přístřeškem ve snaze přiblížit se k TNT.
Rohož však natáhla svoje gumové pásy a řetězy, díky čemuž ty dva rivaly držela od sebe. Chovaly se k sobě nepěkně.
„Mě nazvali podle řeckého slova pro sílu – dynamus. Podle čeho nazvali tebe, hm? Vždyť nikdo z nás to jméno nedokáže ani vyslovit!“ řekl dynamit pohrdavě.
Teď byla řada na TNT, aby se cítil rozzlobeně a trapně. „Kamarádi mi říkají Trini. To je zkratka pro trinitrotoluen.“ Po…