„Otíku, večeře je na stole!“ zavolala maminka z kuchyně. Otík ji slyšel, ale musel ještě nutně dostavět ze stavebnice helikoptéru s motorkem. Stále se mu to nedařilo, ale nechtěl se vzdát. Maminka moc dobře věděla, že když je Otík zabraný do práce, jen tak něco ho nevyruší. Přesto se ale trošku zlobila, protože krupicová kaše stydla na stole a pomalu se blížil čas jít spát.
Za chvíli se ve dveřích do kuchyně objevil Otík s helikoptérou. Usmíval se od ucha k uchu a pokřikoval tak radostně, až mu brýle padaly z nosu:
„Maminko, povedlo se mi to! Podívej, díky motorku se jí vrtule opravdu točí!“
A zatímco Otík usedal ke stolu, maminka se zamyslela. Protože byl Otík velmi chytrý, ve škole ho často přeřazovali do vyšší a vyšší třídy. Tím postupně ztrácel všechny kamarády, které potkával. Možná kvůli tomu trávil většinu času doma sám.
Poradila se tedy s Otovým tatínkem, kde by mohl najít nové kamarády.
Tatínek si vzpomněl na sportovní kroužek.
„Můj kolega z práce má syna, který hraje tenis,“ navrhl Otíkovi. „Nechtěl bys to také zkusit?“ A protože Ota souhlasil, tatínek ho brzy dovedl na první trénink.
Ota si tenis vážně zamiloval. Brzy chodil trénovat i čtyřikrát týdně a konečně měl kolem sebe partu kamarádů. Jediné, co ho občas trápilo, byly jeho brýle. Bez nich by ve škole neviděl na tabuli a určitě by se netrefil do míčku. Zkrátka, neobešel se bez nich. Brýle mu však klouzaly, tlačily ho na nose a dost často se mu zamlžovaly. Nic se ale nedalo dělat. Otík byl ale zvyklý nevzdávat se.
Otík odehrál spoustu tenisových turnajů, mnoho jich také vyhrál. Pak ale začal studovat vysokou školu. V takové škole člověk tráví spoustu hodin, a Otovi tedy nezbýval čas na nic jiného. Studoval opravdu zajímavý obor – chemii. To znamenalo, že často…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
