Kouzelné boty

Žil jednou jeden chudý rolník, který se živil tím, že obdělával pole, které měl pronajaté od chamtivého sedláka. Pole, které mu sedlák pronajímal, však bylo velmi neúrodné a sotva se tam dalo něco vypěstovat, ale sedlák přesto žádal vysoké nájemné. Rolník měl proto velmi často strach, že když bude slabá úroda, nebudou mít co do úst, natož ještě prodávat na trhu, aby měli z čeho zaplatit nájemné.

Když jednou nastal čas placení nájemného a rolník neměl ani jeden groš nazbyt, poslal svého syna, ať jde sedláka poprosit, aby počkal s platbou. Syn se tedy vydal k sedlákovi, ale chamtivec nechtěl ani slyšet, že by svoje groše nedostal včas.

„Vyřiď otci, že pokud mi nevyplatí nájemné včas, můžete si rovnou sbalit věci a vydat se kamkoliv chcete,“ láteřil sedlák a zabouchl za ním dveře.

Chlapec se se svěšenou hlavou vydal domů. Jak tak šel přes pole, zastavil ho jakýsi šedivý stařeček.

„A cože tak smutně jdeš?“ zeptal se stařeček a chlapec mu s pláčem vypověděl, jak je chce sedlák vyhnat z chatrče.

„Nebuď smutný, pomůžu ti,“ utěšoval ho stařeček, „když mi půjdeš za kmotra, dám ti kouzelné boty, které ti pomůžou.“

Chlapec vskutku dlouho neváhal a slíbil, že půjde stařečkovi za kmotra.

Potom se mladík zamyslel a zeptal se stařečka: „Dědečku, a kde ty vlastně bydlíš? Jak tě najdu?“

„Ach, daleko, předaleko. Ale boty tě tam samy odnesou, věř mi. Jen co si je obuješ, budeš znát správný směr,“ odvětil stařeček. A jen co to dořekl, zmizel. Zůstaly po něm pouze boty na polní cestě.

Chlapec si je tedy vzal, a když přišel domů, všechno vypověděl svému otci. Společně uvažovali, co udělat, a otec mu nakonec poradil, aby přece jen šel tomu dědečkovi za kmotra. Nic jiného jim ani nezbývalo.

Syn si tedy obul boty a hned ho cosi…