Lenochod superhrdinou

Byl jednou jeden lenochod, který celé dny pouze polehával a houpal se na stromech. Nic se mu nechtělo dělat a potrava mu přímo sama skákala do tlamičky. Měl velmi pohodlný život, ale jednoho dne si řekl, že ho to už hodně nudí a chtěl by zažít i něco vzrušujícího. Zašel proto za pralesní dešťovou vílou, aby mu pomohla stát se superhrdinou.

„Milá vílo, pomoz mi, prosím. Už mě nebaví jen polehávat na stromě, trávit jeden list dlouhých třicet dní a šťourat se v nozdrách,“ zabědoval lenochod Teodor.

„A co bys chtěl dělat? Každé zvíře v džungli má svůj úkol. Lvi nahánějí svoji večeři, ptáci létají po obloze… a ty celé dny odpočíváš v korunách stromů. Můžeš být rád, že máš tak pohodový život,“ odvětila víla.

„Už mě omrzelo pohybovat se rychlostí tři metry za minutu. Jediná vzrušující věc, jakou zažiju, je, že jednou za týden jdu na záchod,“ bědoval Teodor a ještě dodal: „prosím, pomoz mi stát se superhrdinou. Budu zachraňovat zvířátka v dešťovém pralese a hned se budu cítit lépe.“

„No, nevím, Teodore, narodil ses jako lenochod a nemáš v povaze dělat takovéto záchranné akce. Ale když tak moc toužíš po změně, můžeš si na jeden den vyzkoušet, jaké to je být superhrdinou. Od zítřejšího rána budeš mít superschopnosti,“ slitovala se nad ním pralesní dešťová víla a mávla kouzelnou hůlkou.

Lenochod se tak moc těšil, až tím vzrušením nemohl usnout.

Hned zrána však uslyšel kvílící rybku, jak volá o pomoc. „Haló, pomůže mi někdo? Nemůžu najít svoje děti. Někam mi odplavaly a já je hledám už hodinu,“ smutně zavzdychala.

Lenochod se právě probudil po nevyspané noci a protřel si oči. „Co to, kdo to mluví?“ zahudral.

„Tak pomůžete mi, prosím?“ křičela rybka dole v řece.

Lenochod se otočil směrem za hlasem a zjistil, že jeho pohyb je najednou o…