Viktor kráčel po chodníku s Ouškem po boku a bylo mu neobyčejně smutno. Přestože vrcholilo horké léto, neuměl si vymyslet žádnou zábavu.
Ouško soucitně zakňučel.
„Já vím, já vím,“ řekl chlapec. „Už jen dva dny a pak se Beky konečně vrátí z prázdnin u babičky.“
Bez Beky zkrátka nebyla pořádná zábava, alespoň Viktor si to myslel. Prošli se kolem bloku, chvíli Ouškovi házel míček, pak nakoukli na hřiště, jestli tam není něco nového. Bylo ale příliš horko a na rozpáleném betonu mezi paneláky se nedalo před spalujícím sluncem nikam utéct. Sotva našli kousku stínu.
„Co říkáš, kamaráde, jdeme zpátky domů?“ navrhl Viktor zmoženě.
Už byli téměř u dveří, když Ouško náhle zbystřil. Chlapec se sotva stihl ohlédnout, ale pejsek už byl ten tam – bleskově se rozběhl podél bloku domů a štěkal.
Viktor už věděl, co to znamená – někdo potřebuje pomoc! Neváhal a následoval svého kamaráda až o dva vchody dál. Když ho dostihl, celý zpocený, vydechl:
„Co se stalo, Ouško?“
„Haf, haf! Pomoc!“
Viktor se soustředil, zda kamarádovi dobře rozumí. „Pomoci komu? Vždyť tady nikdo není!“ A opravdu, v tom dusivém vedru nebylo nikde ani živáčka. Viktor už byl celý zpocený a nejraději by se schoval doma a pořádně se napil vody.
„Haf! Tady dolů! Haf!“ Ouško neustále čenichal kdesi u chodníku, na vyschlém žlutém pásu trávy.
Viktor se překvapeně sklonil k zemi.
„Haf, vidíš? Haf, haf!“ nabádal chlapce Ouško.
Až když se Viktor pořádně zadíval, spatřil mezi suchými stébly trávy pár mravenců a dva líné broučky. Zdálo se mu to, nebo něco velmi tichounce ševelilo?
„Pomozte nám,“ šeptali broučci. „Všude je sucho… už to dlouho nevydržíme…“
Ouško se tázavě podíval na Viktora a ten zase na oblohu. Ale ne, nikde nebylo ani mráčku.
„Beky by hned věděla,…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
