Bylo krásné ospalé ráno. Z tichého lesa, ještě ponořeného do spánku, se ozýval jen zpěv ptáků vítajících jemné sluneční paprsky. Rozlehlý les vyrostl před mnoha lety a stal se útočištěm a domovem mnoha lesních zvířat. A právě zde, v noře ukryté za říčkou pod starým dubem, spalo se svou matkou malé rezavé liščí mládě.
Po chvíli do této nory vystlané posledním podzimním listím nakouklo zubaté zimní slunce a polechtalo liščí mládě na uších. Miška otevřel své nezbedné oči a vyskočil na všechny čtyři tlapky.
„Mami, mami! Vstávej! Je ráno!“ vykřikoval a pak zabořil hlavu do matčina teplého kožíšku.
„Můj malý rošťáku, na vstávání je ještě brzy,“ bránila se se smíchem maminka liška. Sotva se protáhla a zamířila k východu, rezavý lišáček jí proskotačil mezi nohama a už byl také z nory venku.
Pak se ale Miška překvapeně zastavil a vzhlédl k nebi. Než se oba dostali ven z nory, slunci se podařilo schovat za šedé mraky a počasí se úplně změnilo. Z nebe se sypal jakýsi podivný bílý prášek. Vzduchem létaly drobné studené kousky a Miška je zvědavě pozoroval:
„Co to je, mami? Nikdy jsem nic takového neviděl. Vypadá to krásně.“
Liščí máma ho s úsměvem následovala ven z nory. „To je sníh, Miško. Objeví se, až bude chtít podzim přivolat zimu, a přijde prosinec,“ odpověděla mu.
„Prosinec? Kdo je prosinec?“ nechápavě se ptá lišče.
Maminka liška se jen usmála a začala mu vysvětlovat: „Prosinec je zimní měsíc. Je to období, kdy se zelená tráva schovává pod bílou sněhovou peřinou. Ale teď se vrať do své nory, Mišičko, a nikam nechoď. Zimní les je sice krásný, ale pro mláďata, jako jsi ty, může být nebezpečný. Počkej na mě a já nám najdu nějakou chutnou potravu.“ „Dobře, mami.“
Liščí mládě poslušně souhlasilo…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
