Monika Čavojová
Neposedné myšlenky
Tento příběh na dobrou noc ukazuje, jak to asi večer vypadá v dětské mysli, a vypráví o nezbedných myšlenkách, které se před spaním ne a ne uklidnit.
Bylo krásné ospalé
Po chvíli do této nory vystlané posledním podzimním listím nakouklo zubaté zimní slunce a polechtalo liščí mládě na
„Mami, mami! Vstávej! Je ráno!“ vykřikoval a pak zabořil hlavu do matčina teplého kožíšku.
„Můj malý rošťáku, na vstávání je ještě brzy,“ bránila se se smíchem maminka liška. Sotva se protáhla a zamířila k východu, rezavý lišáček jí proskotačil mezi nohama a už byl také z nory
Pak se ale Miška překvapeně zastavil a vzhlédl k nebi. Než se oba dostali ven z nory, slunci se podařilo schovat za šedé mraky a počasí se úplně změnilo. Z nebe se sypal jakýsi podivný bílý
„Co to je, mami? Nikdy jsem nic takového neviděl. Vypadá to krásně.“
Liščí máma ho s úsměvem následovala ven z nory. „To je sníh, Miško. Objeví se, až bude chtít podzim přivolat zimu, a přijde
„Prosinec? Kdo je
Maminka liška se jen usmála a začala mu vysvětlovat: „Prosinec je zimní měsíc. Je to období, kdy se zelená tráva schovává pod bílou sněhovou peřinou. Ale teď se vrať do své nory, Mišičko, a nikam
Liščí mládě poslušně souhlasilo…