Jedno hezké ráno vyprala paní Vendelína všechno prádlo i povlečení a s ním také svůj oblíbený
Polštářek se houpal na šňůře, když vtom ho zaujal les a krásné stromy v dálce. Právě si s nimi hrál
„Větříčku, Petříčku, zavěj mi trošičku, rozhoupej mě. Chci také do
Větříček ho slyšel. Protože měl tuze dobré srdce, rozpoutal největší vánek, jaký uměl, až kolíčky odletěly, uvolnily polštářek a ten se vydal na cestu
„Já letím, to je nádhera!“ volal nadšením polštářek. Doletěl až pod starý smrk. Ležel si tam pod stromem, usmíval se a byl šťasten. Když tu nad sebou uslyšel zvláštní šeptání malých tvorů.
„Co to je, co to sem přistálo? To hned zkusíme.“
Hop, hop, hop, smích. A znova – hop, hop, hop,
„Hele holky, já nejsem žádná
Veverky se jen zachechtaly a vzkřikly: „Trampo coo?“ Takové slovo ještě neslyšely.
Polštářek věděl, že tady to jeho vysněné místo nebude a zvolal: „Větříčku Petříčku, odnes mě dál! Tady mě mají za trampolínu. To bych měl brzy svoje krásné načechrané tělíčko docela rozcuchané.“
A větříček, že byl dobrý kamarád, zadul a polštářek se
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
