Probuzená mumie

Do tmy se ozvalo zavrzání. Kdyby tam někdo právě byl, možná by si všiml, že se lehce pohnulo víko sarkofágu. Místnost však byla prázdná. Poslední návštěvník odešel z muzea už před dvěma hodinami. Světla už dávno zhasla a za okny bylo lezavo a nevlídno. Víko se ještě několikrát zkusmo zvedlo a vždy narazilo na překážku v podobě průhledné vitríny.

Vtom se ozvala rána jako z děla, provázená řinčením skla. Víko sarkofágu s prásknutím vyletělo z pantů a ze zbytků vitríny se vysoukala opravdu naštvaná mumie.

Sanechet, tajemník faraona Kaa, byl již několik tisíc let mumií. Stejně dlouho se však každoročně probouzel na svátek Všech svatých. Tehdy opouštěl svou hrobku, aby strávil jednu noc mezi živými. Už za života chodil mezi lid, aby pro svého panovníka zjistil, co se kde zběhne. A ani teď v tom nehodlal přestat!

Za posledních pět milénií to ale bylo poprvé, co se mu nepodařilo odklopit víko. Ve svém celoročním spánku si totiž nevšiml, že pyramidu faraona Kaa, kde byl pohřben, objevili archeologové. A tak sarkofág i s jeho tělem přesunuli do muzea. Bylo to k vzteku.

Sanechet se překvapivě rychle postavil na nohy a houpavou chůzí se vydal přímo ke dveřím. Po cestě neodolal a s gustem si kopl do rozbité vitríny. Alarmu, který tím spustil, si vůbec nevšiml.

Mumie vylezla na ulici před muzeum a jen zamžikala očima. Byla zvyklá probouzet se na poušti. Do města chodívala nepozorována a vracela se ještě za tmy, aby ji nikdo neviděl. Dnes ovšem bylo všechno jinak. Sanechet zůstal v němém úžasu stát přímo v kuželu světla, vycházejícího z pouliční lampy. Před muzeem to vřelo. Po ulici se valil zdánlivě nekonečný průvod lidí v maskách. Poskakovali kolem něj velcí i malí upíři, vlkodlaci, čarodějnice i víly, zpívali, smáli se a radovali.

„Koukej na to, tamhle je super…