Ptačí Silvestr

„Pozorrrrr, pozorrrrr,“ krákorala vrána, kroužící nad zasněženým sídlištěm. „Bojová porrrrrada!“

Sýkorky, vrabci, kosi, straky i holubi se slétli na plácek před jedním z domů a na studeném asfaltu přešlapovali z nohy na nohu. Vrána ve vzduchu vymalovala ještě jednu osmičku a sesedla na klepadlo. Shora si prohlédla různorodé hejno a odkašlala si.

„Jak jste si urrrrrčitě všimli, lidé prrrrrávě oslavili Vánoce. Jistě víte, co to prrrro nás znamená.“

Z houfu ptáků se ozval dlouhý povzdech. Už je to zase tady. Silvestrovské oslavy.

Vrána zaujatě pokračovala: „Letos už si to nesmíme nechat líbit! Ohňostrrrrroje děsí naše děti, můžeme kvůli nim ztrrrrratit orrrrrientaci ve vzduchu, a co hůř, mohou nám ublížit. Navrrrrrhuji, že se letos lidem postavíme. Sešikujeme pluk, a až dorrrrrazí půlnoc…“

„A co kdybychom prostě odletěli pryč? Jde jen o jednu noc,“ zapípal nesměle malý vrabec.

Okamžitě ho přerušila černobílá straka: „Moment, moment, my utečeme a lidé mi mezitím vysbírají všechny ty lesklé papírky? Už jsem si na ně udělala doma místo…“

Holub jí vstoupil do řeči: „Nevzpomínáš si, co se ti stalo loni? Vydala ses za jednou zbloudilou petardou v domnění, že je to zlato, a málem jsi přišla k úrazu!“

„Tohle je válka!“ rozohnila se ještě jednou vrána a bojovně poskakovala po klepadle. Ale zbylé osazenstvo ptačího sněmu se jen nesouhlasně načepýřilo. „Pojďme tedy hlasovat. Kdo se chce lidem a ohňostrrrrrojům postavit, nechť vyletí do vzduchu,“ zakrákala vrána.

Vznesla se hamižná straka, a nikdo víc.

„Kdo je prrrrro vyklizení pole?“ Tehdy poposkočilo celé hejno. Ptáčci moc dobře věděli, že proti ohňostroji nemají šanci. Raději se schovají v lese a budou doufat, že do přírody bujaré novoroční oslavy nedorazí. Lidé kdysi dávno věřili, že na nový rok je třeba zaplašit všechno zlé hlukem. Ale jako by netušili, že petardami a ohňostroji…