Půjčený kotlík

Nasreddin Hodža byl v celém městě znám jako velmi moudrý člověk – ale zároveň i velký vtipálek. Kdokoli s ním měl co do činění, ještě dlouho vzpomínal na jeho lišácké nápady.

Jednoho dne se Nasreddin rozhodl, že navaří maso v lahodné omáčce, aby pohostil své přátele. Neměl však doma dostatečně velký kotlík na takovou hostinu. Zašel proto za svým sousedem, jestli by byl tak laskavý a půjčil mu svůj kotlík.

„Drahý sousede, nic se neboj, vrátím ti ho hned zítra ráno.“

Soused mu bez okolků svůj kotlík zapůjčil. Nasreddin splnil to, co slíbil, a hned poránu druhého dne sousedovi přinesl kotlík zpět.

Když ho však soused vzal do rukou, překvapilo ho, že kotlík je nějak těžký. Nahlédl dovnitř – a co nevidí.

„Drahý sousede,“ namítal zaraženě. „Vždyť v mém kotlíku je nějaký malý hrnec. To musí být asi omyl.“

„Ale kdepak, kdepak,“ řekl s úsměvem Nasreddin. „Právě naopak. Musím ti sdělit radostnou novinu. Když byl tvůj kotlík u mě, narodilo se mu malé hrnčátko!“

Soused se nevěřícně zadíval dovnitř kotlíku. Pomyslel si, že se Nasreddin musel dočista zbláznit.

Nasreddin však pokračoval: „Miminko by mělo zůstat u své matky. A kromě toho, ty jsi přece majitelem jeho matky, takže je správné, že by sis měl nechat i dítě.“

Soused jen zakroutil hlavou a více se nehádal. Nakonec, dostal přece pěkný hrnec zcela zdarma! Zdvořile tedy poděkoval a těšil se z nového hrnce.

O nějaký čas později Nasreddin Hodža svého souseda opět navštívil: „Milý sousede, rád bych si ještě jednou půjčil tvůj kotlík, pokud dovolíš. Slibuji, že ho vrátím včas.“

Inu, proč ne? Možná mi ho znovu vrátí i s dalším malým hrncem, pomyslel si v duchu soused a těšil se.

Ale tentokrát Nasreddin Hodža kotlík nevrátil ani druhý den, ani…