Ve staré zahradě rostly bok po boku ovocné stromy – dvě veselé meruňky, třešeň s broskvoní, několik starých jabloní a útlá višeň. Jaro se měnilo v léto a pod větvemi stromů se ozývalo dětské žvatlání. Sluníčko se děti snažilo polechtat mezi větvemi stromů, a když se mu to podařilo, dětem na tvářích rozkvetly pihy.
Všechny stromy se zelenaly novými lístky, neboť nedávno odkvetly. Jen višeň jediná byla obsypaná bílými květy.
Višeň totiž každý rok kvetla jako poslední. Trochu kamarádkám záviděla – zatímco ony kvetly začátkem jara, višeň měla ještě větvičky holé. Ale potom se všechno změnilo. Uběhly dva týdny a višeň vykvetla nejkrásnějšími květy ze všech. Bylo jich tolik, až vypadaly jako bílý huňatý kožich. Všechny včelky a čmeláci z dalekého okolí se slétli obdivovat její nádheru.
„Jak jsi ale rozzzzzkošná, paní višni,“ bzučel pan čmelák.
„Tak líbezzzzzzné květy jsme užžžžžž dlouho neviděly!“ švitořily sestřičky včeličky.
Pyšná višeň jen hrdě vypínala větve k obloze – ale jemně, aby jí ani jeden bílý kvítek náhodou neupadl. Radovala se, že ji všichni tolik obdivují. Věru, žádný strom se teď netěšil takové pozornosti jako ona. Byla královnou celé zahrady!
Něžně si narovnala větve a marnivě vzdychla: „Jsem den ode dne hezčí. Vskutku, ani jabloně neměly tak běloučké květy jako já – jsou úplně jako sníh!“
„Co je to sníh?“ ozvalo se najednou slaboučké pípnutí kdesi v koruně stromu.
Višeň se překvapeně podívala mezi bělostné větve. Jakýsi malý zelený brouček zvědavě seděl na jednom z jejích lístků. Višeň se už už chtěla otřást, aby se brouka zbavila – co kdyby jí chtěl ožírat listy? Ale zarazila se: byla to přece zlatoočka! Zlatoočky není třeba odhánět, protože dokážou raz dva sníst všechny škodlivé mšice!
„Co je to sníh?“ zopakoval malý brouček.
„Ty nevíš?“ zeptala se višeň posměšně. „Přece…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
