Marián Dyno Burič
Hvězdička
Vánoční příběh o malé hvězdičce, kterou poté, co spadne z nebe, objeví dvě zvědavé děti. Přestože se dětem nepodaří vrátit hvězdičku zpět na nebe, nakonec najde svoje místo jako ozdoba vánočního stromku.
Děti na ulici se posmívají sourozencům, kteří se od ostatních liší vzhledem. Když to spatří sněhulák, najednou ožije a dětem vysvětlí, že tak jako sněhuláci i lidé vypadají různě – a vůbec to není důvod k posměchu.
Venku na dvoře byla už hromada sněhu a také hromada dětí. Jedny se koulovaly, druhé se zase válely ve sněhu. A další děti si stavěly sněhuláky. Jeden takový pěkný sněhulák už stál uprostřed hřiště a pozoroval to hemžení s kamínkovým úsměvem. I oči měl z kamínků. Jedno bylo větší, druhé menší. Vypadalo to, jako by na všechny kolem mrkal.
Děti vesele štěbetaly a řádily, když vtom přišel na hřiště jakýsi chlapec s děvčátkem. Byli stejní jako ostatní děti. Až na jednu maličkost – byli čokoládoví. Ne, ne že by byli z čokolády jako vánoční cukrátka. Jen barva jejich pleti byla jinačí, tmavší. Chvilku tam jen tak nesměle postávali a pozorovali ostatní. Chlapec se však nakonec odvážil a vydal se ke skupince hrajících si dětí.
„Můžeme si s vámi hlát?“ zeptal se čokoládový chlapec.
Děti si náhle přestaly hrát.
„Ne, s takovými jako vy si nehrajeme,“ odpovědělo jedno z nich.
Chlapec smutně svěsil hlavu. Potom pod nos zamrmlal: „Ploč?“
„Protože jste jiní než my.“
„Jak jiní?“ nedal se chlapec.
„No jiní. Vždyť ani mluvit pořádně neumíš,“ smály se mu děti.
Čokoládový chlapec se jen otočil a smutný se vracel zpět ke svojí sestřičce. Ve chvíli, kdy procházel kolem sněhuláka, tomu náhle vypadl jeden z kamínků, které tvořily jeho ústa. A teď to už nevypadalo, že se sněhulák usmívá. Spíše naopak. I on najednou posmutněl.
Chlapec zvedl kamínek a vrátil ho zpět na místo, odkud vypadl. Sněhulák se tak opět usmíval. A nejen to…
„Děkuji ti, jsi milý,“ promluvil sněhulák k velkému překvapení čokoládového chlapce.
„Ty… ty mjuvíš?“
„Jak vidíš, tak ano,“ usmíval se dál sněhulák, „mohl bys, prosím, zavolat i ostatní děti? Nemám až tak silný hlas. Chtěl bych jim něco říct.“
„Pojďte sem, on mjuví. Sněhulák mjuví!“ zakřičel nadšeně čokoládový chlapec.
„No jasně. A ještě i…