Hluboko v amazonském pralese, na hranicích dnešního Peru a Bolívie, žil starý indiánský kmen. V rodině náčelníka se po dlouhé generace uchovával posvátný kámen a podle legendy měl zázračné schopnosti. Objevil ho prastarý náčelník ještě jako dítě ve vodách řeky Bio-Bio. Tento kámen prý dokázal zázraky a každý rok se na jeho počest konaly ve vesnici indiánů velké slavnosti, protože indiáni věřili, že právě během slavnosti kámen ožívá. Péče o tento kámen se dědila z pokolení na pokolení.
Jednoho dne připadla péče na nejstaršího syna náčelníka, Namunkuru. Dlouhé roky se o kámen příkladně staral a prokazoval mu svoji úctu. Jenže postupem času byl Namunkura stále víc přesvědčený, že je to jen obyčejný kámen a projevování úcty je zbytečné, a tak řekl svému otci: „Ten kámen je na nic. Dlouhá léta se vše točí jen kolem něj a celá naše rodina je jím prokletá. Už se o něj nebudu dál starat. Odejdu i se svojí ženou a synem někam daleko, kde nebude mít ten kámen nad námi žádnou moc.“ Namunkura s rodinou si sbalili svoje věci a odešli daleko do hor, aby si tam našli nové místo pro bydlení. Po dlouhém putování přišli až k řece Neuqen v Argentině. Byli unavení, ale šťastní, protože věřili v nový život bez vlivu kamene.
Dva dny po odchodu Namunkury s rodinou se v domě jeho otce začaly dít zvláštní věci. Kámen v posvátné nádobě, uložený v dřevěné truhličce najednou začal prskat a bouchat. Otec s matkou byli velmi vystrašení, protože dosud neviděli, že by kámen dělal podobné věci. Po malé chvíli začalo být otci velmi špatně. Srdce se mu rozbušilo, v hrdle se mu vytvořila velká koule a do rána umřel.
Ráno se kámen zjevil Namunkurovi před jeho novým domem u řeky Neuqen. Velmi ho to rozzlobilo, protože si myslel, že…