Už zanedlouho z bývalého Zrnka pylu vyrostl krásný polní kvítek přímo na loučce za rybízovými keříčky Teodory Švestkové, za svobodna Zmalované.
V těch místech bylo obvykle vesele, neboť zájem o namalovaná trička přírodními barvami byl stále velký a na Sluneční ulici se sem tam zastavila dokonce i větší skupinka dětí s rodiči na exkurzi o přírodních barvách a o výrobě domácího sirupu.
Tak se také stalo, že plný autobus dětí se opět a zase rozjel po přenádherné loučce, na které byl vyrostlý krásný kvítek z bývalého Zrnka. Procházely se po okolí a na zahradách se fotily se strašáky, které tam nainstalovali Imrich Vrtule s Jaroslavem Přepáleným.
„Dětičky, dětičky, uklidníme se a za chvíli pokračujeme v našem výletě exkurzí přímo do dozorny dispečera přenosu a distribuce elektrické energie. Bude to brutál zážitek! Máte se na co těšit!“ hlásil pan učitel všem rozjíveným dětem a pomalu je začal honit směrem do autobusu.
„Jéééj, jaké krásné polní kvítky!“ zvolala Margaretka s rozzářenýma očima, která se s naprostým nadšením rozběhla směrem k překrásným květům za rybízovými keři. „Natrhám si trošku, možná jimi udělám někomu radost!“ S čistým úmyslem narychlo natrhala kytici lučních květů a mezi nimi odtrhla i kvítek z bývalého Zrnka. Očichala tu nádheru a celá natěšená utíkala k již nastartovanému autobusu.
„Pojďme, pojďme, dětičky! V elektrárně nás už očekávají!“ volal pan učitel a trošku děti popoháněl. Ty už natěšené zamávaly přes okna autobusu odlíčené Teodoře a jejímu statečnému muži Jonatanovi.
„Dobrý den, dětičky, tohle je strýc, který má na starosti přenos a distribuci elektrické energie. Je to pan směnový inženýr Karel Práskač. Pozdravte pěkně!“ nabádal ke slušnému chování děti pan učitel a zvědavá děcka sborově zareagovala na jeho výzvu.
„Dobrý den!“ neslo se dozornou dispečera, až uklízečka, která na chodbě leštila podlahu, zpozorněla.
„Bože můj, kdo bude…