Celým domečkem se ozývalo drnčení starého budíku: „Krrrrrrryštůfku, Krrrrrrryštůfku, je čas vstávat!“
Králíček ležel ještě zachumlaný v teplých peřinách. Jakmile však k jeho dlouhým uším dolehl budíkův hlásek, vyskočil na nohy a pořádně se protáhl. Vyčistil si pečlivě všechny zuby a vyrazil do kuchyně, aby si připravil dobrou snídani.
Když však otevřel spíž, zjistil, že je skoro prázdná. Byla tam jen trocha cibule, pár malých česneků a sotva hrstka brambor. Seno došlo už včera ráno, bylinky králíček spotřeboval na oběd a chléb snědl včera k večeři.
„Co teď budu dělat?“ zamyslel se Kryštůfek, když mu hlasitě zakručelo v břiše. Tu ho něco napadlo. Sebral starý proutěný košík a vyběhl z domečku ven.
A to vám byla panečku nádhera! Vzduch v lese krásně voněl a sluníčko vesele svítilo. Kryštůfek zamkl dveře svého domečku a vyrazil k noře lišky Smíšky.
Králíček zaklepal na kulatý dřevěný vchod. Dvířka se pootevřela a vykoukla z nich Smíška.
„Dobré ráno, Kryštůfku, kampak se chystáš s tím košíčkem?“ zeptala se zvědavě.
„Už nemám doma skoro žádné jídlo, proto jsem se rozhodl jít na borůvky, maliny a nějaké jahody. Nechceš se ke mně přidat?“
„Jéje, na ty bych měla chuť!“ Liška vklouzla zpátky do nory a po chvilce rachocení vyběhla ven. V tlapce držela podobný proutěný košíček, jako měl Kryštůfek.
„Tak jdeme!“ zavelela a kamarádi vyrazili.
Chodili po lese, čmuchali čumáčky a sbírali všechno dobré, co v lese našli.
Měli už košíčky z poloviny plné, když se znovu ozval Kryštůfek: „Smíško, já jsem našel něco zajímavého, pojď se podívat!“
Liška našla králíčka, jak se sklání nad starou rezavou plechovkou.
„Co je to? To jsem ještě nikdy neviděl!“ divil se králíček a obhlížel odpadek. Pak do něj opatrně strčil klacíkem, aby zjistil, jestli ho to nekousne, nebo to neuteče. Nestalo se však nic.
Smíška…