Tuhý mráz kreslil ledové květy na okenní tabule. Sýkorky a střapatí vrabci se k sobě choulili na holých větvích staré třešně. Blížily se Vánoce, ale sníh nebyl. Všechna okna na ulici zdobila světýlka, vánoční koule nebo sněhové vločky vystřižené dětskýma rukama, jen okno paní Lízy bylo prázdné.
„Mami, myslíš, že teta sousedka dostane nějaký vánoční dárek?“ zeptal se Karlík.
Paní Líza neměla nikoho. Nechodila k ní žádná vnoučata ani kamarádky. Kdo ví, jestli má vůbec vánoční stromek – trápil se Karlík. A když nemá vánoční stromek, jak může dostat dárky?
„Možná bys jí mohl nějaký tajně darovat,“ navrhla maminka. „Určitě by ji to potěšilo.“
„To je nápad!“ zaradoval se Karlík. Nakreslí jí obrázek? Vystřihne sněhové vločky? Ne, Karlík je už velký. Udělá jí koláčky.
„Pomůžu ti,“ nabídla se maminka.
„Ne, mami, zvládnu to sám. Už jsem přece druhák!“
Protože byl Karlík teprve druhák, a ne čtvrťák ani páťák, vyhledal ve velké kuchařské knížce recept na koláčky, které není třeba péct. Připravil si ovesné vločky, semínka, oříšky i fíky a udělal těsto. Dokonce z něho ani neujedl! Pečlivě vytvaroval stromky, kvítky, ale hlavně srdíčka. Výrobou dobrot strávil celý večer. A stále ani kousek neochutnal. Přestože byly koláčky trochu křivolaké, byl na sebe hrdý.
Karlík vložil svoje hotové dílo do krabičky. Jeden koláček nechal pro maminku. Potom tichoučce otevřel dveře a přeběhl přes cestu k domu paní Lízy. Položil krabičku před vchod a nepozorovaně utíkal zpět domů. Maminka stála u okna, ukrytá za záclonou, a usmívala se.
„Teď ochutnej i ty!“ nabídl jí Karlík.
Maminka se zakousla do koláčku ve tvaru srdíčka a opatrně ho přežvýkala.
„Karlíku, přečetl sis recept pořádně?“ zeptala se něžně a kousek mu z koláčku podala.
Karlík se ulekl. Ochutnal ho, byl hořký. Něco musel udělat špatně.
„Asi jsi zapomněl přidat cukr,“ usoudila maminka.…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
