O efektivním rozvržení času dospělých se mluví snad pořád. Jak si co plánovat, aby nám práce šla od ruky, kdy a jak odpočívat, abychom se necítili unavení. Spousta párů sdílí své online kalendáře, aby znali navzájem svůj program a nemuseli se jeden druhého neustále vyptávat (a neustále to zapomínat, co bychom si povídali). Ale přemýšleli jste někdy, jak to mají děti? Třeba i ty nejmenší?
Dvouleťák samozřejmě online kalendářem nedisponuje, ale pokud bude dopředu vědět, co ho kdy čeká, ocení to nejspíš stejně jako my dospělí. Navíc pro své děti určitě chceme, aby si dokázaly rozvrhnout svůj čas. Můžeme na tom začít pracovat už odmalička. Jako malá jsem milovala odškrtávání úkolů ze seznamu – a vydrželo mi to doteď. S postupem času jsem to ještě vylepšila a mezi úkoly si vždycky zařadím i nějakou příjemnou činnost. Ať už je to cesta do knihovny, teplá vana, nebo telefonát s kamarádkou, nápadům se meze nekladou.
Tak nějak automaticky se potom stalo, že jsem chtěla podobný kalendář vyrobit i pro naši dcerku. Potřeba je jen magnetická fólie – krásně drží na lednici a stačí na ni nakreslit tabulku pro sedm dní v týdnu, navrhnout si kolečka nebo čtverečky s nakreslenými aktivitami a kalendář je na světě. Nebojte se zapojit děti. Když něco vymyslí sami, funguje to nějakým zázrakem mnohem líp (ale ono to vlastně platí i u dospělých).
Kromě každodenních (a často nepříliš vítaných) povinností (čištění zubů, večerní koupel, úklid hraček a oblečení) se vyplatí zařadit i další body, třeba hraní na hřišti, nákup, návštěva prarodičů, hra na schovávanou, večerní čtení… Kalendář potom neslouží jenom k připomínání nepříjemných úkolů, ale dítě vidí celý svůj den (ty starší třeba i celý týden) jako na dlani. Dokáže potom fungovat mnohem samostatněji a uvědomuje si, co ho kdy čeká – pochopí, že každý má nějaké povinnosti a že čím dříve je splní, tím rychleji se dostane i na zábavné části kalendáře.
A z jedné vody načisto můžete zařadit i občasné magnetky: návštěva u zubaře, Vánoce, narozeniny, svátky… zkrátka cokoliv. Když daný úkol splníme, přesuneme magnetku do části „hotovo“ a nadšeně pak obě počítáme, kolik už jsme toho za ten den udělaly. A musím říct, že když vidím, jak se dcerka těší, až se po čištění zubů propracujeme ke společnému hraní nebo čtení, o to víc si uvědomuji, kolik pro dítě společné aktivity s rodičem znamenají.
Kalendář si chválí snad každý, kdo ho vyzkoušel, ať už koupený, nebo doma vyrobený. A když čas od času přibude nějaká nová neokoukaná magnetka, to je pak radosti!
Kalendář pak s dítětem může růst – a to doslova. Můžete ho společně rozšířit, když nastoupí do školky a posléze do školy. Nárůst povinností potom děti tolik nezaskočí, stačí upravit kalendář a společně se nad ním zamyslet. Co třeba vyrobit kalendář pro celou rodinu, kde děti uvidí plánované dovolené, oslavy nebo cokoli dalšího a s čím je třeba počítat? Čím víc času dětem věnujeme, tím dřív se osamostatní – ukazujeme jim totiž celý proces, a tím jim dáváme víc než rutinou, kterou řídíme jen my sami (a vyčerpáváme tím všechny zúčastněné).
Na konec tu mám ještě jeden malý tip: když si připravíte do zásoby i magnetky bez úkolů a povinností, můžete další členy rodiny příjemně překvapit. Kdo by nechtěl ráno na ledničce najít třeba srdíčko se vzkazem „MÁM TĚ RÁD“ nebo „HODNĚ ŠTĚSTÍ“?
