Je všeobecně známo, že náš mozek přirozeně produkuje hormony, jejichž účinek vědci přirovnávají k drogám silným jako kokain nebo heroin. Takovým hormonem je i oxytocin, někdy nazývaný „hormon lásky“. Ten vyvolává pocit štěstí, pohody, důvěry, sebejistoty, odstraňuje stres, deprese, zvyšuje odolnost vůči bolesti. Vylučuje se při péči o dítě, spouští se při pochvale, při objímání s druhým člověkem, při všech projevech lásky a důvěry, při pohledu do očí, držení se za ruce nebo pohlazení.
Dalším hormonem je kortizol, který mozek vylučuje v kritických situacích, když je tělo vystaveno psychickému nebo emočnímu stresu. Ve zdravém množství pomáhá pohotově reagovat, mobilizovat energii, udržovat pozornost. Na druhou stranu, vysoká úroveň kortizolu způsobuje v těle snížení imunity, poškození tkání, cukrovku atd.
Poslouchání příběhů stimuluje různé oblasti mozku, které navzájem spolupracují při spojování slov, emocí a smyslových obrazů. Pohádky vyvolávají u dítěte různé emoce – hněv, smutek, radost, nadšení, strach apod. Zároveň platí, že intenzita emocionální reakce dítěte je spojená se vztahem k osobě, jež příběh vypráví. Samotné čtení dítěti pomáhá vytvořit silné spojení s osobou, která mu příběh čte.
A proč zmiňujeme právě oxytocin a kortizol? Vědci dokázali, že čtení pohádek a poslouchání příběhů způsobuje vylučování oxytocinu a snižuje vylučování kortizolu v mozku dítěte i dospělého. Co se tedy vlastně děje při čtení pohádek? Čtení pohádek ovlivňuje subjektivní emoce a chování nejen u dítěte, ale také u rodiče, který čte. Receptory v mozku reagují na slova, na způsob chování, intonaci, stupňování napětí, melodii i zabarvení hlasu.
Existuje propojení mezi čteným textem a představivostí: vytváří se takzvané „emocionální ponoření“, které dítě silně zapojuje do světa příběhu. Když se dítě ponoří do příběhu, vcítí se do postav, do jejich situace, emocionálního rozpoložení. Tehdy začíná mozek produkovat oxytocin. Uvolňující oxytocin signalizuje mozku, že je všechno v pořádku, dítě je v bezpečí a může se na čtenáře spolehnout. Jeho účinky se projeví právě tehdy, když dítě vidí v příbězích odraz svých vlastních zkušeností, vlastních přání a snů. Právě tím, že se dítě ponoří do příběhu, zvyšuje svoji empatii. Vědci prokázali přímou souvislost mezi oxytocinem a empatií, zpracováním vlastních i cizích emocí, snížením strachu a obav.
Pokud chcete ještě víc zvýšit produkci oxytocinu u svého dítěte, při čtení na začátku začněte osobním očekáváním, snem nebo důvěrou, že svět může být lepším místem. Myslete na to, jak se dá žít s větší radostí, jak vytvářet svět bez strachu, problémů nebo zklamání. Tento projev důvěry vašemu dítěti spustí tok oxytocinu, což vytváří bezpečný prostor mezi dítětem a rodičem.
Zdroje:
Zak, P. J. Why Your Brain Loves Good Storytelling. Harward Business Review, October 28, 2014.
Matyas, K. The Neurobiology of Why Your Learner’s Brain Responds to Great Storytelling. Strategist, October 5, 2021 Dostupné z: https://maestrolearning.com/blogs/how-your-brain-responds-to-great-storytelling/
Dolan, G. This Is Your Brain On Storytelling: The Chemistry Of Modern Communication. The Centre for Strategic Communication Excellence, July 21, 2017. Dostupné z: https://www.cropleycomms.com/insights/articles/storytelling_science_art
Fivush, R. Storytelling Is Good for Us and Our Bodies. Psychology Today, June 10, 2021 Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-stories-our-lives/202106/storytelling-is-good-us-and-our-bodies
King, R. Start Your Story with Oxytocin. Side Bar Stories Journal, 2019 Dostupné z: https://www.sidebarstories.org/post/start-your-story-with-oxytocin
