Povídání o pejskovi a kočičce

Kdo by neznal tyhle dva chlupaté kamarády! První příběhy psal Josef Čapek pro svou dceru Alenku v roce 1927 jako vánoční přílohu Lidových novin. Měl tak velký ohlas, že ještě několik dalších příhod dopsal a připravil je všechny souborně ke knižnímu vydání v roce 1929.

Dnes už se tahle útlá knížka napevno zabydlela mezi základními díly dětské literatury. Můžeme si ji dokonce poslechnout jako audioknihu načtenou Karlem Högerem už v roce 1959 – a nebo nově v aplikaci Readmio, a to včetně zvuků, které vyprávění ještě podtrhnou.

Pejsek a kočička jsou nestárnoucí postavičky, které od malička provázejí světem literatury snad každého z nás. Uhlazená a opatrná kočička a pejsek, který je do všeho tak trochu hr, se skvěle doplňují a pomáhají nám trochu v té dnešní uspěchané době zastavit a podívat se na svět tak trochu jinou perspektivou. Rozcuchaný pejsek rád spí a jí, běloučká kočička je čistotná a nadmíru opatrná na svůj běloskvoucí kožíšek a oba společně hospodaří, jak nejlépe to dovedou. Třebaže se častokrát dostanou do všelijakých možných i nemožných problémů, společně je vždy vyřeší – ať už sami nebo za pomoci dětí.

Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

Tato pohádka ze série o pejskovi a kočičce vám přiblíží veselý příběh o tom, jak dva kamarádi společně pekli dort. Dozvíte se, zdali je dobrý nápad přidat do dortu všechno, co máme rádi, a uvidíte, komu se nevyplatila jeho nenasytnost.

Jak našli panenku, která tence plakala

Tentokrát při svých potulkách pejsek s kočičkou najdou něco nečekaného – ztracenou panenku. Rozhodnou se ponechat si ji a postarat se o ni lépe než jakékoliv nepořádné, zapomnětlivé dítě. Jak se jim to podaří a co všechno budou pro panenku potřebovat?

O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu

Pejsek a kočička hospodařili ve vlastním domečku, ale mnoho věcí neuměli dělat správně. Přečtěte si, jak pejsek s kočičkou myli podlahu a proč mýdlo nepatří do pusy...

Všechny příběhy jsou velmi typické nejen ilustracemi samotného Josefa Čapka, ale také jazykem: nechybí věty zvolací ani bohaté výčty; střídají se neologismy („pepřovatý dort“) s archaickými vazbami („napadlo pejskovi“). A velmi pravděpodobně začne celá rodina používat také slovíčko „tuze“, kterým Josef Čapek rovněž nešetří. 

Pokud právě váháte, do jaké pohádky se s dětmi pustit, pejsek a kočička jsou volbou, s kterou nešlápnete vedle. Společně se zasmějete i poučíte, a to nejspíš několikrát dokola, protože děti si moc rády opakují, co všechno pejsek a kočička prováděli, jak míchali dort, jak pejskovi utekl makarón ze svátečních kalhot nebo jak se sušili na sluníčku, když pracně vydrbali podlahu. Josef Čapek by měl bezpochyby radost – vždyť jeho příběhy pro dcerku Alenku dodnes těší celé generace.