Pokud je ještě neznáte, Margaretka a Agátka jsou dvě malé sestřičky-dvojčata. No, vlastně ne až tak malé. Už umí chodit i povídat. A ze všeho nejraději poznávají svět.
Dnes se dvojčata vydala s maminkou navštívit svého dědečka. Děda pracuje v takové velké budově, ve které je mnoho hudby. Nazývá se filharmonie. A to Agátku a Margaretku mimořádně zajímá, protože hudbu mají velmi rády.
„Ahoj, dědo,“ pozdravila dědečka dvojčata. „Ahojte, vnučky moje krásné. Ale že jste povyrostly.“ Obě sestřičky hned zvedly ruce nad hlavu, aby děda ještě lépe viděl, že opravdu vyrostly. „Pojďte, dnes vám ukážu hodně zázračných věcí,“ prohlásil děda a vzal je za ruce. Margaretka a Agátka ještě zamávaly mamince, která pro ně přijde na oběd.
Dvojčata s dědou kráčela dlouhou chodbou plnou tajemných dveří. „Dědo, co je za těmi dveřmi?“ „Tam mají strýčci hudebníci ukryté svoje nástroje,“ vysvětloval děda. „Co to jsou hudebníci?“ zeptala se Margaretka a prstíkem si natáčela dlouhou ofinku. „To jsou lidé, kteří tvoří hudbu,“ zasmál se děda. „A co jsou to nástroje?“ vyzvídala Agátka. „To jsou vám takové kouzelné věci, které dokážou vyloudit nádherné zvuky. A ty zvuky potom vytvářejí písničku.“
„Písničku? Já znám písničku!“ zvolala radostně Agátka a hned si zanotovala. „Černé oči jděte spát.“ „Vždyť musíte ráno vstát,“ přidala se k ní Margaretka.
„Vy ale krásně zpíváte,“ pochválil je děda. „Víte co? Já vám teď něco ukážu,“ prohlásil děda, otevřel nejbližší dveře a stiskl vypínač. V místnosti za dveřmi se rozsvítilo. „To je království hudebních nástrojů.“ Agátka a Margaretka strčily zvědavé nosíčky do dveří. „To je krása,“ vydechly obě, očka jim zazářila a zatleskaly ručičkama.
Ve světle blyštivého křišťálového lustru se třpytily různé hudební nástroje. „Dědo, a když je to království, kde je král?“ divila se Agátka. Děda vzal do rukou cosi okrouhlého a položil si…