Alexander – nebo Alex, jak mu všichni doma říkali – byl mezi kamarády a později i kolegy známý kvůli tomu, že neustále něco zapomínal. Zapomínal, co měl udělat doma na farmě, protože měl hlavu plnou nejrůznějších nápadů. Jednou, když byl malý, dokonce nad něčím přemýšlel tak usilovně, až narazil tváří rovnou do prolézačky a zlomil si nos. Zkrátka nedával pozor. Kamarádi se mu smáli a provokovali ho: „Teď vypadáš jako boxer. A to jsi nikdy ani nezkoušel boxovat!“
Alex byl vždy příliš neopatrný a nedbalý. Když ho maminka požádala, aby si uklidil pokoj, poslušně se pustil do uklízení – ale vzápětí ho zaujala nějaká hračka nebo ho napadla nějaká myšlenka a potom strávil celé hodiny přemýšlením. Také jeho pokoj i oblečení stále vypadaly nepořádně. Hlavně kvůli těm ušpiněným kapesníkům, poházeným po celém pokoji.
Alex trpěl alergiemi, takže od jara až do podzimu mu neustále teklo z nosu. Na podzim vždy chytil jednu rýmu za druhou a tak to pokračovalo během celé zimy až do jara!
„Fakt bych už chtěl, aby mi konečně přestalo kapat z nosu,“ řekl si po tom, co se v ten den vysmrkal už přinejmenším po padesáté, a použitý kapesník položil zpátky na stůl, kde se jich už povalovalo dalších tucet.
Když Alex vyrostl, dal se na studium medicíny, aby se stal lékařem. Zaměřil se na zkoumání bakterií a látek, které pomáhají bakterie zničit. V těch dobách bylo totiž i malé pořezání prstu nebezpečné a člověk na něj mohl dokonce umřít! Na vážnější poranění se používaly šumivé věci jako peroxid nebo kyselina, které lidem víc uškodily, než pomohly.
Jednoho dne odebral Alex vzorek z nosu jednoho nemocného člověka, aby tím způsobem získal bakterie. Bylo to však dost složité, protože ten nešťastník nemohl přestat kýchat a smrkat. Samozřejmě, že druhý den chytil od…