Mia dostala k narozeninám od babičky a dědečka nové křídy. Radostně otevřela obrovské balení plné nejrůznějších barev. Zelená, červená, modrá, žlutá, fialová, … to bylo barev, až oči přecházely. Tak tak, že je všechny unesla.
„Mami, tati, můžeme jít ven? Chtěla bych je rovnou vyzkoušet,“ žadonila hned. Naštěstí venku bylo tak akorát a na procházku se chtělo všem. A proto na nic nečekali a vyrazili do parku.
Mia utíkala jako první, tak moc se těšila, až křídy vyzkouší! Babička s dědou se posadili na lavičku, tatínek s maminkou se vydali pro něco dobrého do nedaleké kavárny a Mia vybalila křídy z krabice. Hned se pustila do kreslení.
„A copak vlastně nakreslíš?“ zajímalo dědečka.
Mia se na okamžik zamyslela. A pak ji napadlo: „Přece úplně všechno! Jaro, léto, podzim i zimu, se vším, co k nim patří!“ Začala růžovými rozkvetlými květy. Následovaly rudé třešně, fialové švestky a žluté slunce nad modrým bazénem.
Právě kreslila pestrobarevné podzimní listí, když k ní přistoupil neznámý klučina.
„Ahoj, já jsem Štěpán. Můžu kreslit s tebou?“ zeptal se nesměle.
„No… proč ne,“ souhlasila Mia a zaculila se. „Máš víc barev než já? Podívej, jakou mám velikou krabici kříd!“
„Více barev?“ podivil se kluk a podíval se na ni velkýma očima. „Já… mám jen bílé křídy.“ Rozpačitě prohrábl botou kamínky na chodníku. „Ale mám dvě, můžu ti půjčit,“ dodal hned.
„Pche, co s bílou křídou,“ ohrnula Mia ret, „taková nuda. S bílou nenakreslíš takové krásné barevné obrázky, jako mám já!“ A otočila se ke Štěpánovi zády.
Kluk posmutněl. Dřepl si ale kousek opodál, zasněně pozoroval duhové obrázky, které vznikaly Mie pod rukama, a potichu kreslil svou bílou křídou.
„Dědo, podzim už mám hotový,“ zvolala Mia a oprášila si spokojeně dlaně zabarvené od kříd. „A teď pořádnou zimu!“
Zaradovala se při představě, jak kreslí velkého sněhuláka…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
