Postupně přicházelo jaro a na větvích pomalu, ale jistě začaly rašit pupeny, ze kterých brzy vyrostou voňavé květy nebo zelené listy. Šárka s maminkou byly právě na procházce. Holčička všechno kolem sebe radostně pozorovala a přitom nezapomínala dupnout do každé kaluže.
Obešly společně celý park. Na zpáteční cestě si ale maminka všimla, že se Šárce zvláštně lesknou oči, má je červené, a najednou jako by její nadšení pohaslo a energie vyprchala.
Když přišly z vycházky domů, Šárka si svlékla bundu, umyla si ruce a povídá mamince: „Nějak mě ten výlet unavil, bolí mě hlava. Půjdu si na chvilku lehnout.“
Maminka ustaraně pohladila Šárku po čele a přitom si všimla, že je holčička úplně horká. Jen co Šárka zalezla do postele a přikryla se peřinou až po bradu, maminka k ní přišla s teploměrem v ruce.
„Páni, Šárko, vždyť ty máš horečku. Teploměr ukázal přes 39 stupňů. Přinesu ti medicínu a pak se pěkně prospíš.“
Šárka spala neklidným spánkem, a když ráno otevřela oči, cítila, že ji svědí bříško. Nejdřív si ho chtěla podrbat, ale pak pod prsty ucítila drobné pupínky. Posadila se a vytřeštila oči. Její bříško, nohy i ruce byly pokryté malými červenými pupínky, některé se dokonce překrývaly a šíleně svědily.
Vtom už přišla do ložnice maminka a spráskla ruce: „Jak tak koukám Šárko, asi budeš mít nějakou nemoc s vyrážkou, budeme muset k paní doktorce.“ Nejprve paní doktorce zavolala, aby se v čekárně nepotkaly s jiným malým pacientem a Šárka ho nenakazila. Až pak vyrazily.
Paní doktorka byla moc milá, Šárku pečlivě prohlédla a povídá:
„Vysoká horečka, červené oči a výrazná vyrážka po celém těle. Trochu mi to připomíná spalničky. Ale vidím tady v záznamech, že proti spalničkám jsi očkovaná. Takže musíme pátrat dál. Otevři ústa a řekni ááá.“…