Marián Dyno Burič
O smutné vrbě
Další ze série příběhů o skřítkovi Dubíkovi, který tentokrát potká starou, nešťastnou vrbu. Podaří se mu ji však rozveselit a přesvědčit o tom, že i ona je užitečná a stále přináší radost všem kolem sebe.
Byl pátek a dvojčata Vaneska a Šimon právě šla domů ze školy. Svítilo slunce a bylo příjemně teplo. Navíc jim tatínek dnes slíbil stanování za městem u skály. Přespí tam celou noc! Děti se už moc těšily. Vlastně už od rána to byl skvělý den. Oba dostali jedničku z přírodovědy, protože věděli všechno o dinosaurech. Paní učitelka je dokonce pochválila před celou třídou!
Dinosauři je oba velmi zajímali. Sbírali s dinosaury nálepky, figurky, dinosaury měli na tričkách, perech i sešitech. A přečetli o nich skoro pět knih.
Vaneska a Šimon byli čtvrťáci. Bydleli v malém městečku a maminka s tatínkem jim stále vymýšleli výlety po okolí. Léto se už blížilo, a proto tentokrát vymysleli stanování.
Po obědě se doma všichni setkali, uklidili byt a sbalili si ruksaky. V nich měli jídlo, stan, spacáky, vodu, baterku, zápalky a všechno ostatní, co na takové stanování potřebujete.
Potom se všichni spolu vydali po cestičce k lesu. Prošli kolem domu paní Vatikové, která právě krmila svoje slepice a zlobila se na tu černou. Jako vždy, černá slepice odháněla všechny ostatní od jídla.
„Jen počkej, ty Černoto jedna, skončíš jako první v polévce!“ hubovala na ni paní Vatiková. Ale když spatřila Vanesku a Šimona, hned se usmála. Zamávala sousedům a oni zamávali jí.
Les nebyl daleko. Hned za městečkem odbočili doprava a už uviděli slavnou skálu, u které si chtěli postavit stan. Skála byla slavná, protože v ní byla jeskyně a v té jeskyni se někdo slavný ukrýval během války. Šimon si nedokázal vzpomenout na jeho jméno. Bude si to muset doma vyhledat v knize o pamětihodnostech okolí.
Kdo se v jeskyni během války schovával, tedy nevěděli, ale zato příroda tam byla krásná. Větřík šustil listy stromů, potůček zurčel a nedaleko kukala kukačka. Tatínek uměl šikovně postavit stan a…