Jak Daníček zachránil narozeniny

Jedno okno bytu v prvním poschodí patří dvojčatům – Daníčkovi a Zdeněčkovi. Ti dva jsou si navzájem tak podobní, že si je téměř každý plete. Ale kdybyste oknem nahlédli do jejich pokojíčku, zjistili byste, že každá jeho polovina vypadá úplně jinak. Zdenda má svoji polovinu plnou hraček se spoustou nových věcí: má autíčka poskládaná podle sérií, pytle plné svítících pistolí i s náboji, krabice s plyšáky roztříděnými podle velikosti i barev. A pod oknem má skříňku naplněnou pohádkovými postavičkami až k prasknutí. Ta se ale nesmí otevírat, protože pak tam postavičky už nejdou nacpat zpět.

Zato Daníkova polovina pokoje trochu připomíná smetiště. Povalují se tam ruličky od toaletního papíru, pod postelí leží dvě staré násady na koště a obrovská hromada papírových tašek, papírových ústřižků, igelitu, lepenek, sáčků a zbytků látek.

Když mamince občas dojde trpělivost, vtrhne do pokoje jak tajfun a vyhází z Daníkovy poloviny všechno, co považuje za odpad.

„Daníku, proč jen shromažďuješ všechno to smetí?“ ptá se maminka a chytá se za hlavu.

„Ale mami, ono se mi určitě bude na něco hodit!“ brání se Daník. Když maminka občas něco vyhodí, to pak znamená, že Daník musí se Zdeňkem tajně na výpravu k odpadkovému koši, vše z něj zase vyndat a vrátit do pokoje.

Maminka časem zjistila, že Daník opravdu říká pravdu. Díky své fantazii dokázal mnohokrát proměnit staré haraburdí v originální dárky. Jednou daroval mamince k narozeninám pěknou šperkovnici. Byla vyrobená ze starých krabiček od čaje, které Daník slepil a pokryl barevnou látkou rozstříhanou na kusy. Maminka se nesmírně radovala – tedy až dokud nezjistila, že ta barevná látka byl babiččin sváteční šátek.

Jindy zase Daník věnoval dědovi nakreslený obrázek v nádherném stříbrném rámu z alobalu. Jaké bylo dědečkovo překvapení, když se ho snažil doma zavěsit na stěnu a zjistil, že ten…