Sluníčko ráno hbitě vyskočilo na oblohu. Dnes ho čekal důležitý úkol. „Musím rozpustit zbylý led a sníh. Poté vysušit a zahřát louky a nakonec probrat všechny zimní spáče z jejich dlouhého odpočinku,“ opakovalo si. Taková hromada práce dá jednomu pořádně zabrat! Sluníčko ale nelenilo. Soustředěně napnulo všechny své síly a začalo posílat dolů na zem jeden paprsek za druhým.
Hřálo, hřálo, jak nejvíc dovedlo, ale na zemi se stále nic nedělo. „Kde jsou všichni? Copak nehřeju dost silně?“ přemýšlelo zklamaně.
V té chvíli se v zemi něco zavrtělo. Zničehonic se zvedla malá hromádka hlíny a z ní nesměle vykouklo ven malé zelené očko.
„Konečně jsi tady!“ zaradovalo se sluníčko a poskočilo na obloze. Pozdravilo malé očko jedním ze svých paprsků.
Očko bylo ještě stále trochu ospalé. Zamžouralo a začalo se zvědavě rozhlížet. Na jedné straně uslyšelo žbluňkání vody – hele, vždyť to je potok! Voda se třpytila a unášela s sebou kusy ledu. Zvídavé očičko pookřálo a vytáhlo se na štíhlém stonku o něco výše, aby lépe vidělo.
Tehdy spatřilo jakousi bílou hromadu válející se opodál. To musí být určitě sníh! Nebyl to však nadýchaný bílý polštář. Unaveně se leskl a kapky z něj pomalu stékaly do hlíny. Země kolem byla ztěžklá vodou.
Malé očko se nestačilo divit, co je to za krásu. Spatřilo i hnědé bláto, které přecházelo v lesklé kaluže, i kusy suché zažloutlé trávy. A z černých větví holých stromů ještě viselo pár rampouchů, ty ale doslova tály před očima.
Očko se stočilo směrem k obloze, odkud ho vesele vyhlíželo teplé sluníčko. Znovu ho polechtalo dalším paprskem. Očko kýchlo a vytáhlo se výš, jako by ho světlo volalo k obloze. Už mu nebyla taková zima, a tak vystrčilo ze země i dva štíhlé lístky. Rozespale je natáhlo jako drobné ručky.
„Ty…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
