Paní Edita nesla těžký kbelík plný mýdlové vody po schodech do čtvrtého patra. Bylo to ten den snad už posté. Některé děti se bůhvíproč přestaly přezouvat. A teď na přelomu zimy a jara, kdy jsou ulice mokré a blátivé a po chodnících se povalují zbytky posypové soli, se po školních chodbách nedá přejít suchou nohou. Paní Editě už několik měsíců připadala její práce nekonečná.
„Bacha!“ ozval se klučičí výkřik a paní Edita stačila jen tak tak uskočit, aby do ní pádící sedmák nevrazil. Nebylo by to poprvé. Paní Edita ho nechala proběhnout a jen si povzdechla.
Když vytřela chodbu, pustila se do úklidu tříd. Jako vždy našla na podlaze poházené papírky, v lavicích schované ohryzky od jablek, zespoda na židlích nalepené žvýkačky a v umyvadle nacucanou, špinavou houbu na tabuli.
Práci uklízečky měla ráda, ačkoliv věděla, že na ni některé děti pohlížejí trochu povýšenecky a pro jiné je prostě neviditelná. Ze začátku ji to trochu mrzelo, ale nakonec se naučila si toho nevšímat. Za svůj život si prošla spoustou různých zaměstnání. Prodávala v obchodě s oblečením, pracovala v kanceláři u počítače, vítala hosty na hotelové recepci a pomáhala veterinárnímu lékaři v jeho ordinaci. Vlastně by už do práce nemusela chodit vůbec. Nebavilo ji však sedět doma. Při uklízení si mohla přemýšlet nebo zpívat a měla alespoň trocha pohybu.
Dnes už ale byl pátek odpoledne. Paní Edita celý týden uklízela zimně-jarní čvachtanici a byla z toho unavená. Na písničku neměla ani pomyšlení. Naštěstí už byla s úklidem hotová a vracela se z horních pater zase dolů. Zabraná v myšlenkách si nevšimla, že běžící sedmák, se kterým se div nesrazila cestou nahoru, na schodech vylil limonádu a louži tam nechal.
Paní Editě najednou podjela noha a rozplácla se jak široká, tak dlouhá. Špinavá voda…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
