Před tisíci lety žil v Chile jeden starý kmen nazývaný Mapuches. Tento kmen přebýval v jeskyních, jež vyhloubila voda po velkých povodních. Lidé ještě neznali oheň a živili se pouze plody, které jim poskytovala příroda. Když ulovili nějaké zvíře, maso z něho jedli syrové, protože bez ohně si ho neměli jak upéct nebo uvařit. Proto nejraději jídali ovoce a lesní plody. Vstávali vždy velmi brzy ráno, aby stihli přes den, ještě za světla, udělat všechno, co bylo třeba. Bez ohně si totiž nedokázali večer posvítit, a tak když nadešla noc, všichni už byli schovaní ve svých jeskyních, aby tam v bezpečí přečkali do dalšího dne.
Jedné noci však mladý lovec jménem Caleu zůstal sedět před jeskyní, protože nemohl vůbec usnout. Najednou uviděl, jak z oblohy padá hvězda s dlouhým chvostem. Když hvězda spadla do nedalekého údolí, to se úplně rozzářilo. Caleu se velmi polekal, protože ještě nikdy nic takového neviděl. Rychle se šel ukrýt dovnitř do jeskyně a roztřesený strachy tam seděl až do rána.
Avšak druhý den nikomu nic neřekl, protože nechtěl, aby se strach přenesl na celý kmen. Během dne se všechny ženy vydaly do nedalekého lesa sbírat plody, aby měly dostatek zásob na blížící se zimu. Zaujaté množstvím práce si vůbec neuvědomily, že slunce už zapadlo a den se chýlí ke konci. Jen co to zjistily, rychle sebraly proutěné koše plné plodů a vydaly se zpět domů. Jenže mezitím zavládla úplná tma a nebylo vidět na krok. Navíc se z houštiny začaly ozývat hrozivé zvuky predátorů. Ale právě uprostřed té velké tmy najednou spatřily na obloze padající hvězdu, jež osvětlila celičké nebe. Přeletěla přímo nad udivenými ženami a z jejího chvostu odlétávaly hořící kousky, které padaly všude kolem jako světélkující déšť. Ženy z kmene to nejdříve pořádně vystrašilo, ale po…