Z kuchyně se ozývaly tiché zvuky, jako by někdo otevíral skříňky a vybíral z nich kuchyňské náčiní. Kluk, který to měl na svědomí, si vesele broukal při práci.
„Jamesi Trevore, nemyslíš, že by ses měl jít raději učit?“ ozval se Jamiemu za zády přísný hlas. „Nechceš snad propadnout ze čtení!“
Kluk s kuchyňskou odměrkou v ruce se lekl, až nadskočil. Na zem se sesypal poprašek mouky.
„To nechci, tati,“ pípl kluk a sklopil oči k zemi. „Mám tu ale něco rozděláno. Myslíš, že bych to mohl napřed dokončit? Pokud se to podaří, budeme mít skvělou večeři. A máma mi to dovolila,“ dodal nakonec trochu vzdorovitě.
Tatínek nad ním jen mávl rukou a odešel z kuchyně. Jamie pokrčil rameny a vrátil se k vaření. Pravda je, že čtení ho trápilo a vůbec mu nešlo. A psaní jakbysmet. Písmenka jako by mu ožívala a poskakovala před očima a Jamie nebyl schopen plynule přečíst ani řádku.
Zato vaření, to byla jiná. V kuchyni si chlapec připadal jako král. Už odmala moc rád sledoval své rodiče při vaření. A že měl příležitostí víc než dost! Jeho rodina žila na anglickém venkově a vlastnila hospodu, kde se vařilo dnem i nocí.
Když Jamie právě nepozoroval cvrkot v kuchyni, prohlížel si kuchařské knihy. Jelikož mu čtení dělalo problémy, studoval v nich jen obrázky a recepty si podle nich vymýšlel sám. Rychle zjistil, že má dar nakombinovat přísady a chutě tak, aby v puse vytvořily hotový koncert!
Jakmile byl Jamie dost starý, začal pomáhat rodičům v hospodě. Ve škole měl stejně prospěch nevalný a práce v kuchyni ho od dětství lákala. Jeho tatínek byl sice trochu nerad, že syn opouští školu tak brzy, ale v skrytu duše ho těšilo, že kluk půjde v jeho stopách. Tak jako každý…