Janko Hrášek

V jedné staré dřevěné chaloupce s chatrnou střechou a rozpadlým komínem žil sedlák se svou milovanou ženou. Na malém dvoře chovali jen hejno hus, které neustále kejhaly, a dvě chrochtající prasata. A samozřejmě měli i velkého psa, ale ten se raději po kuchyni potuloval, přestože by měl na dvoře hlídat.

Každé ráno se sedlák vydal na pole orat a selka se o všechny hladové krky starala. Neměli žádné děti a velmi toužili po synovi, kterého by s láskou vychovávali.

Jednou, když sedlák opět odešel z domu na pole pracovat a selka se chystala nakrmit zvířata a potom uvařit oběd, se stalo něco nevídaného.

Selka právě v kuchyni hrachovou polévku vařila a halušky do vařící vody házela, přitom o vytouženém synkovi opět snila a přemýšlela: Vždyť by to nemusel být zrovna nějaký valibuk, i kdyby drobný byl, hned by se mi srdce radostí naplnilo. Na mou duši, že by se nám veseleji žilo ve trojici. Polévka v kuchyni pořádně zavoněla, i halušky už hlasitě bublaly ve vařící vodě, když tu znenadání k ní kdosi promluvil: „Ach, tady to ale voní, dal bych si nějakou dobrůtku do bříška.“

Selka se vylekala, až jí vařečka z ruky vypadla, a rozhlížela se kolem sebe, ale nikde nikoho neviděla.

„Kdože tu je? Kdo mě to na smrt vylekal? Jen se ukaž a neskrývej se!“ vykřikovala selka a stále bloudila očima po celé kuchyni, hledajíc někoho, komu patří ten hlas.

„Vždyť jsem tady, hned před tebou. Copak mě nevidíš?“ ozval se opět hlas z police u okna a hned potom začal tancovat, vyskakovat, přímo až salta dělal, aby ho selka konečně spatřila.

Vtom selka uviděla na polici drobného chlapečka. Byl maličký jako hrášek, sotva ho vidět bylo a očka měl také maličká, jako má beruška tečky na křídlech.

„Chtěli jste…