Jak šlo vejce na vandr

Bylo jednou jedno vejce. Doma se velmi nudilo, proto si jednoho dne řeklo, že bude lepší, když se vydá poznávat svět. Vydalo se tedy na vandr.

Jak si tak vykračuje, vidí ohradu a za ní koně. Kůň zařehtal.

„A kamže jdeš, vejce?“ ptá se kůň.

„Jdu na vandr,“ hrdě odpoví vejce.

„Víš co, vejce? Kolem této ohrady jsem už viděl všechno. Jdu s tebou,“ řekne kůň.

Dál tedy putují ve dvou. Jak tak jdou, cestou potkají na louce vola. Vůl funí a dupe nohama, až se země otřásá.

„A vy dva, kamže jdete?“ ptá se jich vůl.

„Jdeme na vandr,“ odpoví vejce za oba.

„Já jdu s vámi, tady na této louce jsem už všechnu hlínu udupal,“ prohlásil vůl a dál už jdou ve trojici.

Když tito tři vandrovníci procházejí kolem staré chaloupky, všimnou si kočky, která se vyhřívá na střeše a lenivě mňouká.

„Kam jste se vydali takto ve trojici?“ začne kočka vyzvídat.

„Jdeme na vandr,“ opět odpoví vejce.

„Já se tu na střeše hrozně nudím, půjdu s vámi,“ řekne kočka a už vandrují čtyři.

Vandrují dál, až je cesta zavedla k malému potoku. Jak kolem něho procházeli, spatřili raka. Popošli blíže a hned jak je rak uviděl, na výstrahu zacvakal klepety.

„A kam všichni kráčíte?“ zahudrá rak.

„Jdeme na vandr,“ odpoví vejce už počtvrté.

„Já jsem ještě nebyl jinde než v tomto malém potůčku, jdu tedy s vámi,“ řekne rak a už spolu kráčí pět vandrovníků.

Opodál se před zrcadlem předváděl krocan, když vtom spatří pětici, která si hrdě vykračuje.

Také on osloví pocestné a ptá se na jejich cestu. Vejce opět s hrdostí zahlásí, že jdou vandrovat.

„Jdu s vámi,“ zvolá nadšeně krocan a už jich putuje šest.

Když jdou kolem farmy, spatří kohouta, jak tam hrabe v zemi.

„Hej, kohoute, co tam tak…