Hans Christian Andersen
Princezna na hrášku
Pohádka o princi, který si nemohl najít nevěstu. Když do zámku zavítala záhadná dívčina, co o sobě tvrdila, že je princezna, královna se ji rozhodla prověřit speciální zkouškou – malým hráškem.
Bylo jednou jedno
Jak si tak vykračuje, vidí ohradu a za ní koně. Kůň
„A kamže jdeš, vejce?“ ptá se kůň.
„Jdu na vandr,“ hrdě odpoví vejce.
„Víš co, vejce? Kolem této ohrady jsem už viděl všechno. Jdu s tebou,“ řekne kůň.
Dál tedy putují ve dvou. Jak tak jdou, cestou potkají na louce vola. Vůl funí a dupe nohama, až se země
„A vy dva, kamže jdete?“ ptá se jich vůl.
„Jdeme na vandr,“ odpoví vejce za oba.
„Já jdu s vámi, tady na této louce jsem už všechnu hlínu udupal,“ prohlásil vůl a dál už jdou
Když tito tři vandrovníci procházejí kolem staré chaloupky, všimnou si kočky, která se vyhřívá na střeše a lenivě
„Kam jste se vydali takto ve trojici?“ začne kočka vyzvídat.
„Jdeme na vandr,“ opět odpoví vejce.
„Já se tu na střeše hrozně nudím, půjdu s vámi,“ řekne kočka a už vandrují
Vandrují dál, až je cesta zavedla k malému potoku. Jak kolem něho procházeli, spatřili raka. Popošli blíže a hned jak je rak uviděl, na výstrahu zacvakal
„A kam všichni kráčíte?“ zahudrá rak.
„Jdeme na vandr,“ odpoví vejce už počtvrté.
„Já jsem ještě nebyl jinde než v tomto malém potůčku, jdu tedy
Opodál se před zrcadlem předváděl krocan, když vtom spatří pětici, která si hrdě vykračuje.
Také on osloví pocestné a ptá se na jejich cestu. Vejce opět s hrdostí zahlásí, že jdou vandrovat.
„Jdu s vámi,“ zvolá nadšeně krocan a už jich putuje
Když jdou kolem farmy, spatří kohouta, jak tam hrabe v zemi.
„Hej, kohoute, co tam tak…