O sedmi kůzlátkách

Nedaleko hor stál na mýtince malý dřevěný domek. Měl velké zelené dveře a bydlela v něm koza Eliška se svými sedmi kůzlátky.

Kůzlátka byla na světě jen pár týdnů, a proto z domku vycházela jedině ve společnosti jejich maminky. Byla ještě maličká, ale už začínala vystrkovat růžky a dokázala vyvádět všelijaké kousky. Proto se je maminka Eliška snažila poučit o všech možných nástrahách, které je mohou potkat.

Během jednoho výletu je máma koza zavedla až za žbluňkající potůček, přímo k pozemku starého myslivce. Myslivec tam měl velikánskou zahradu, na které rostlo množství rozkvetlých ovocných stromů. Malým sourozencům se výlet ohromně líbil. A to i proto, že si poprvé v životě pochutnala na mladých křupavých lístcích z rybízových keříčků, na kterých se pomalu začínaly tvořit střapce budoucího rybízu.

Už už šla máma Eliška mlsouny okřiknout, že se nesluší ohryzávat myslivcovy ovocné keříky, když se najednou ozval zuřivý štěkot, který se přibližoval čím dál víc. Vylekaným kůzlátkům se strachem podlomily nohy a za chvíli se mohla na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá myslivcův strážný pes Vrtichvost. Byl obrovský jako medvěd a dlouhou černou srst na hřbetu měl pořádně zježenou. Maminka však zůstala klidná. Dobře věděla, že Vrtichvost je uvázaný, a tak se dostane jen k jabloni, která byla v bezpečné vzdálenosti od kůzlátek.

„Nu, kůzlátka moje, věřím, že si navždy zapamatujete, jaké nebezpečí vám tu hrozí, a do těchto končin nebudete chodit,“ promluvila přísně máma Eliška.

„Tak na to se můžeš spolehnout, maminko! Na to velké psisko jen tak nezapomeneme. Myslivcově chalupě se budeme obloukem vyhýbat,“ řeklo jedno z kůzlátek ještě trochu roztřeseným hlasem.

Ale největší nebezpečí hrozilo kůzlátkům v blízkém lese. Po horách se toulala vlčí smečka a starý medvěd. Eliška nejednou kůzlátkům připomínala, že les není bezpečné místo na jejich procházky či naháněčky. V lese jsou…