Legenda o bubnu

Věděli jste, že buben je jedním z nejstarších hudebních nástrojů? Bylo to opravdu velmi, velmi dávno, kdy prastaré africké kmeny začaly poprvé používat bubny při svých rituálech a tancích. V těch dávných dobách hudba ještě neexistovala a ani písničky, jak je známe dnes, a právě buben pomáhal těmto domorodcům vytvářet základní rytmus, podle něhož tancovali muži i ženy a společně se hojně bavili. Ale odkud se vlastně buben jako takový vzal? Podle jedné staré legendy to bylo přesně takto:

Večer co večer se na nekonečných afrických pláních scházely opice. Opice jsou totiž mimořádně společenská zvířata, a proto se po dlouhém dni pokaždé sdružovaly na jednom místě, aby si mezi sebou povyprávěly svoje nejnovější zážitky. Ale vždy v určité chvíli, když už slunce úplně zapadlo a obloha byla najednou poseta hvězdami, všechny opice ztichly. Jen cvrčci svými zvláštními zvuky narušovali ten noční klid. Měsíc jemně osvětloval celé okolí a opice si spokojeně polehaly do trávy a v tichosti sledovaly to nádherné nebeské divadlo.

Jednou večer však přišla jedna z opic se zajímavou myšlenkou. „Kdybychom tak byly k obloze blíže, zblízka je určitě ještě mnohem hezčí. Vždyť takoví ptáci, kteří si poletují těsně kolem měsíce, musí mít z té hvězdné oblohy přímo okouzlující zážitek,“ uvažovala nahlas opice, upřeně hledíc na jasné nebe.

A hned nato se v kolonii opic spustila velká vřava. Opice se doslova předbíhaly v nápadech, jak by se mohly dostat blíže k nebi. Až se nakonec všechny shodly na jednom z nápadů – že nejlepší by bylo, kdyby si postupně vylezly na sebe, jedna na druhou, a vytvořily tak vysokou věž.

Opice dlouho neotálely. Ty nejsilnější začaly formovat pevný základ. Po něm se šplhali nahoru mladí obratní jedinci, kteří zase uměli velmi dobře udržet rovnováhu i ve velkých výškách. A za chvíli už všechna ostatní…