Kdysi dávno žil jeden moudrý muž. Jmenoval se Mamad. Byl velmi vzdělaný, a dokonce rozuměl i řeči zvířat. Místní lidé s nimi denně žili a Mamad dokázal vždy zasáhnout, když si některá divoká zvířata, jako například sloni, nárokovala území, kde žili lidé. Kromě toho, Mamada všichni znali jako člověka, který nikdy nelže. Za každých okolností říkal jen pravdu, ať už se dělo cokoliv. Jednoho dne se tato pověst dostala až na královský dvůr k samotnému králi, který byl panovníkem velkého afrického území. Ten chtěl co nejdříve poznat muže, který nikdy nelže, a tak ihned přikázal, aby ho přivedli k němu do paláce.
Jen co se otevřely obrovské dveře do královské komnaty a Mamad vstoupil dovnitř, král se ho nedočkavě zeptal: „Je pravda, že jsi ještě nikdy nelhal?“
„Ano, je to pravda,“ odvětil bez zaváhání Mamad.
„A jsi si jistý, že nikdy ve svém životě lhát nebudeš?“ popíchl král muže z vesnice.
„Ano, můj králi, jsem si tím zcela jistý.“
Král se jen potichu uštěpačně usmál a vzápětí Mamadovi navrhl, aby zůstal několik dní v paláci jako jeho host. Moudrý muž souhlasil, a tak ho služebnictvo odvedlo do pokoje pro hosty. Dveře královy komnaty se rázem zabouchly a král už začal plánovat, jak přelstít muže, který tak přesvědčivě o sobě tvrdí, že nikdy nelže.
Za několik dnů se před palácem shromáždil velký dav lidí. Hlasitá vřava zaujala i moudrého Mamada. Skrz okno z pokoje přihlížel, co se to tam venku děje.
Král se právě chystal na velký lov, a když uviděl v okně Mamada, zavolal na něho a požádal ho o laskavost: „Běž, prosím, do mého letního sídla a řekni královně, že zítra přijdu hned po lovu na slavnostní oběd. Ať dá připravit pořádnou hostinu. Samozřejmě zvu na oběd i tebe.“
Mamad se tedy vydal na cestu do králova letního…