Indonéská pohádka
Opice Kančil a vápenice
Nevěřme všemu, co slyšíme. Skutečnost může být totiž zcela odlišná. V tomto příběhu si opice Kančil vymyslela příběh o konci světa, aby jí ostatní zvířátka pomohla dostat se z jámy, do níž neuváženě spadla.
Když se v létě podíváte na noční oblohu, uvidíte, že na ní velmi jasně září dvě hvězdy. Jmenují se Altair a Vega. Víte ale, jaký je jejich příběh?
Legenda praví, že Nebeský císař měl sedm dcer. Byly to pracovité dívky: den co den připravovaly hedvábí z barevných oblaků, aby se obloha měla do čeho zahalit, když se jí zachtělo. Jedna ze sester však byla krásnější a pilnější než ostatní. Nikdo jí neřekl jinak než nebeská Přadlena.
Sestry společně sedávaly na břehu Stříbrné řeky a od rána do večera předly, šily a tkaly. Když se pořádně zadíváte, Stříbrnou řeku můžete zahlédnout na obloze i vy – u nás jí však říkáme Mléčná dráha.
Na druhé straně této Stříbrné řeky se rozkládal svět lidí. Tam žil v jedné vesničce chudý mládenec. Rodiče mu už dávno zemřeli, a on zůstal docela sám. Jediný, kdo mu dělal společnost, byl starý vodní buvol. A protože se z těch dvou stala nerozlučná dvojice, říkali mladíkovi všichni Pasáček.
Mladík měl však hlavu plnou smutku, že je na světě sám, samotinký. Postěžoval si věrnému buvolovi: „Rodiče mě opustili už před tolika lety, a já pořád žiju sám jako kůl v plotě. Jak bych si jen přál mít ženu a děti!“
Starému buvolovi přišlo mladíka líto a najednou zničehonic promluvil lidským hlasem: „Poradím ti, jak najít nevěstu, ale dobře mě poslouchej. Vydej se večer ke Stříbrné řece. Na jejím břehu se schovej do křoví. Po setmění se tam chodí koupat nebeské sestry. Počkej, až odloží šaty, a pak si jednu z nich vyhlédni a její šaty schovej. Dokud se nebude moci obléknout do své nebeské róby, nebude se moci vrátit domů.“
Jak mu buvol poradil, tak Pasáček udělal. Když spatřil koupající se dívky, vybral si tu nejkrásnější a schoval její červené roucho do křoví. Když…