Pan Twardowski

Před dávnými časy žil ve městě nazývaném Krakov vážený šlechtic. Jmenoval se Jan Twardowski a nikdo mu neřekl jinak než pan Twardowski. Byl velmi sečtělý a miloval knihy a vědu. Musel mít každou knihu, o které se doslechl. Zajímalo ho snad všechno, ale oblíbil si především alchymii a všelijaká kouzla. Věděl samozřejmě, že kouzla existují nejspíš jen v pohádkách, ale přesto ho jejich svět vábil a lákal.

Jednoho dne seděl pan Twardowski jako obvykle ve své knihovně. Nemohl se dočkat, až se začte do nové knihy o zaříkadlech a kouzelných formulích. Jen tak zkusmo přečetl nahlas slovo od slova jedno ze zaklínadel, které v knize našel.

Vtom se uprostřed místnosti zničehonic objevila vysoká štíhlá postava. Měla malé růžky na hlavě, ostré drápy a kopyta místo nohou. Když se usmála, odhalila dvě řady ostrých zubů. Byl to sám ďábel.

„Čím mohu sloužit, pane Twardowski?“ zeptal se ďábel.

Šlechtic se na okamžik ani nezmohl na slovo. Teprve když pochopil, že mu ďábel neublíží, osmělil se:

„Ani nevíte, jak rád bych se naučil ovládat kouzla! Tak, aby opravdu fungovala!“

Ďábel se opět pousmál. „Ale to je přece maličkost, vzácný pane. Mám jen jedinou podmínku, téměř nepatrnou.“ A vysvětlil mu, že všechna jeho přání splní, pokud mu upíše svou duši.

Pan Twardowski ale nebyl hlupák a moc dobře věděl, co to znamená. Taková smlouva by navěky uvěznila jeho duši v pekle. Rozhodl se proto ďábla přelstít:

„Vaše nabídka je skutečně velmi lákavá. Zanedlouho se chystám podniknout pouť do Říma. Jen co tam dorazím, má duše bude vaše.“

Ďábel bez mrknutí oka ihned souhlasil. Obě strany podepsaly smlouvu – pan Twardowski ji stvrdil dokonce vlastní krví, jak se sluší a patří. Od té chvíle byl ďábel povinen zařídit, aby každé šlechticovo kouzlo fungovalo.

Jenom jedinou…