Nedaleko velkého města byl hustý les, ve kterém žily dvě vrány. Byl to nejnovější manželský pár tohoto lesa. Zamilovaně poletovaly a krákaly, a protože se už blížilo období hnízdění, začaly si hledat společný domov pro svoji novou rodinku. Na okraji lesa objevily krásný, košatý a vysokánský strom. Oběma se ihned zalíbil, a tak se rozhodly, že právě v jeho koruně si připraví svoje hnízdo. S jeho stavbou vskutku neotálely, brzy už létaly po okolí sem a tam a snášely vhodný materiál na pěkné a pevné hnízdo. Jednou našly větvičky, potom zase jakési kořínky, až nakonec po několika dnech bylo jejich dílo hotové. Zatímco vraní manželka seděla na vajíčkách, její manžel se o ni vzorně staral a nosil jí do hnízda všelijaké pochoutky. Ale když jednoho dne letěl zpět domů, všiml si, že dole v dutině stromu, na kterém si teprve nedávno postavili hnízdo, si našla svůj nový domov i nebezpečná černá kobra.
Oba se pořádně polekali, protože dobře věděli, že ten obrovský had může kdykoliv vylézt až k jejich hnízdu, ve kterém se už co nevidět vylíhnou jejich bezbranná mláďátka. Na těch by si kobra určitě s radostí pochutnala.
Vrány přemohl pocit bezradnosti, protože uchránit hnízdo před takovou hrozbou nebylo v jejich silách. Brzy však dostaly nápad, že se poradí s moudrým šakalem, který žil poblíž.
Vraní manžel se tedy vypravil hledat šakalí smečku. Chvíli bloudil po lese, ale potom uslyšel šakalí štěkot a vydal se přímo za ním. Jen co smečku našel, všechno moudrému šakalovi povyprávěl a požádal ho, aby mu poradil, jak mají vyřešit problém s hrozivou kobrou.
„Příteli, neumím si takový život ani představit. Den co den budeme žít v obavách. Poraď, prosím, jak můžeme naše mláďata ochránit, aby je ten obrovský had nesnědl?“ zeptala se vrána.
„Není třeba se hned vzdávat. I ti…