Na severu Koreje, nedaleko slavné Diamantové hory, žil kdysi jeden mladý muž, který se živil jako dřevorubec. Byl z nesmírně chudé rodiny a narubané dřevo, které prodával sousedům, mu jen tak tak stačilo na živobytí. Přestože to byl čestný a pracovitý člověk, kvůli své chudobě si nemohl najít nevěstu. Nikdy si však nestěžoval a stále usilovně pracoval. Vesničané povídali, že zvuk jeho sekery se ozýval lesem každý den bez výjimky.
Jednoho dne dřevorubec jako obvykle kácel stromy na úpatí hory, když najednou uslyšel v houštině šramocení, jako by se k němu něco blížilo. Ustrnul – a vtom spatřil vystrašeného malého jelínka, jak uhání rovnou k němu.
„Prosím tě, dobrý člověče, pomoz mi, protože jsem ve velkém nebezpečí! Schovej mě!“
Dřevorubec neváhal vyplašenému zvířátku pomoci a rychle ho schoval za nasekanou hromadu dřeva. Potom pokračoval v práci jakoby nic. Vzápětí se ozval dupot a funění.
To se mezi stromy objevil lovec. Celý zadýchaný řekl: „Neviděl jsi tu náhodou jelena? Už jsem ho skoro měl, a najednou mi zmizel. Kam jen mohl utéct?“
„Viděl jsem ho,“ odpověděl dřevorubec, „proběhl tudy a namířil si to dolů do údolí, pokud si pospíšíš, určitě ho doženeš.“ Kývl ramenem za sebe.
Lovec bez váhání vyrazil směrem do doliny a ve chvíli se po něm zem slehla.
Malý jelínek bojácně vylezl ze své skrýše a děkoval dřevorubci za jeho laskavost. „Člověče, za to, že jsi mi zachránil život, se ti musím odvděčit,“ řekl mu. „Dám ti tedy dobrou radu, která ti přinese velké štěstí. Pozorně poslouchej, co ti teď povím. Zítra v podvečer vyjdi na samotný vrchol Diamantové hory. Najdeš tam jezírko, v němž se koupou nebeské víly. Dobře se schovej, aby tě neviděly. Jen co se svléknou a vstoupí do jezírka, vezmi jedné z nich kus oděvu a ukryj ho. Bez…