Z okna hudební školy se nesly tóny klavíru.
„Mě už to nebaví!“ prohlásil Matyáš, smetl noty na zem a prudce vyskočil ze židle. Už se na toho přísného pána na obálce nemůže ani podívat!
Pan učitel nic neříkal. Věděl, že Matyáše hudba baví, ale stejně tak ho zlobí, když se mu něco nepovede hned napoprvé. Natáhl se ke stolku a něco mu podával.
„Na, ochutnej. Trochu si odpočineme, co říkáš?“
Matyáš rozbalil jednu z kuliček, které ležely na talířku, a zakousl se do ní. „To je dobrota! Co je to? Čokoláda? A marcipán?“
„Pistáciový marcipán, nugát a čokoláda, přesně tak. Není to špatné, viď? Mozartovy koule,“ s úsměvem mu vysvětlil pan učitel. „Pro dnešek už toho necháme – prsty i hlava si potřebují trochu odpočinout. Chceš si vzít ještě jednu na cestu?“ zeptal se a nabídl Matyášovi další pralinku. Ten poděkoval a vyběhl ven, aby si ještě užil slunečný den.
Domů Matyáš dorazil těsně před večeří. Pralinku s obrázkem Mozarta položil na stůl v pokojíčku a docela na ni zapomněl. Teprve když se chystal spát, sklouzl mu na ni pohled znovu.
„Dobrou noc, pane Mozarte,“ pronesl s úklonou žertovně, zachumlal se pod peřinu a usnul.
Matyáš netušil, kolik mohlo být hodin, když se jeho pokojem rozlehly něžné klavírní tóny. Za okny panovala tma černá jako inkoust, škvírou pode dveřmi už také žádné světlo vidět nebylo, nejspíš už spali i rodiče.
Matyáš se opatrně posadil. Nejspíš se mi to jen zdá, pomyslel si.
„I nezdá…“ ozval se jemný mužský hlas. To už byl Matyáš na nohou a rozhlížel se. Kdo to k němu mluví?
„Tady, na stole,“ napověděl mu hlas. „Vždyť jsi mě sem sám položil!“
„Mozart?“ vydechl Matyáš nevěřícně. „Vy přece… nejste už mrtvý?“ namítl vzápětí.
„Však já vím, je to…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
