Viktor, Beky a jejich věrný kamarád Ouško se nemohli dočkat konce týdne. Právě tehdy se měl v bance konat den otevřených dveří, určený zejména dětem. Viktorova maminka jim slíbila, že se tam dozví mnoho zajímavých věcí.
Když se toho rána Viktor oblékal a chystal, všiml si na stole položeného malého balíčku. „Pro Viktora,“ stálo na něm.
„Ouško, podívej,“ řekl s údivem chlapec. „Já přece nemám žádný svátek.“ Pejsek tázavě naklonil hlavu. Co to má znamenat?
Viktor balíček zvědavě rozbalil. Uvnitř bylo vloženo několik fixů a nepopsaný papír. Viktor zkusil jednou z nich cosi napsat, ale zdálo se, že nepíše.
„Asi jsou vyschlé,“ povzdechl si a zkřivil zklamaně ústa.
Ouško ho však hned poopravil. „Haf! Haf! Tajemství!“
„Co říkáš?“ zeptal se Viktor a zpozorněl. „Tajná zpráva? Myslíš, že na tom papíře je něco napsáno?“
Ouško souhlasně zaštěkal. To je ale moudrý pejsek!
Viktor se rozhodl, že balíček vezme s sebou, aby se poradil s Beky. Vložil si tedy fixy i papír do batůžku a vydali se ven. Jakmile se setkali s Beky, hned jí vyprávěl o záhadném balíčku. Beky si cestou prohlížela fixy i papír, ale ani ona na nic nepřišla.
Myšlenka na tajemný papír jim však brzy vyšuměla z hlavy. Před bankou bylo rušno. Už se tam shromažďovalo množství lidí, zejména dětí a rodičů. Malí školáci se nadšeně dívali kolem, prohlíželi si plakáty s bankovkami, které Viktor a Beky už znali. Viktor zamával mamince, která stála u vchodu a rozdávala letáky s informacemi o bance.
„Vítejte, děti! Dnes vám ukážeme, jak funguje banka,“ přivítala je Viktorova maminka s úsměvem. „A možná dokonce uvidíte i nějaké kouzlo!“
Hlouček dětí se začal shromažďovat kolem ní. „Dokázal by mi někdo z vás říct, proč vlastně existují banky?“
Holčička s mašlí ve vláscích se nesměle ozvala…