Byl jednou jeden starý lev a panoval celému lesu, ve kterém žil. Když pořádně zařval, ozvěna se ještě hodnou chvíli ozývala. A podle toho všechna zvířata věděla, že se mají mít na pozoru, protože lev je na obchůzce po svém lese. Kdo se před ním neukryl, běda mu bylo.
Tak jako každý jiný den, tak také dnes lev dřímal po dobrém obědě ve stínu pod stromy. Jenže tentokrát si lehl jen kousek od myší díry. Jak myš vylézala z díry ven, polechtala svým chvostem lva přímo pod nosem. Lev se v té chvíli vzbudil a zařval, až se zem zatřásla. A když spatřil myš, hned ji popadl do svých drápů.
„Jak se jen opovažuješ budit mě z poledního spánku, ty malá myši.“
A už už ji chtěl sežrat. Vždyť co by to bylo, kdyby ji nechal jen tak jít. To by se mu všechna zvířata v lese smála.
„Zadrž, zadrž, prosím,“ ozvalo se ze lvových drápů. „Co ze mě budeš mít, když mě sežereš. Ve tvém velkém žaludku se ztratím jako nic, ani mě cítit nebudeš. Ale když mě pustíš, možná ti ještě dobře posloužím,“ přemlouvala malá myš lva. Lev překvapeně hleděl na myš, ale musel uznat, že na tak malé šedé myšce si opravdu moc nepochutná. Slitoval se tedy a myš pustil na svobodu.
Dny ubíhaly a lev už dávno zapomněl na to, jak se kdysi slitoval nad malou myškou. Ta si pro jistotu dávala doopravdy velký pozor na to, aby lvovi už nikdy nezkřížila cestu, protože by ji to už příště klidně mohlo stát i život.
Teplé léto pomaly skončilo a dny se začaly ochlazovat. V lese byl však čilý ruch, protože většina zvířátek si začala dělat zásoby na zimu. Jenže zásoby na zimu si dělají i lidé, což znamenalo, že zároveň začala i lovecká…