Marián Dyno Burič
Kapka
Malá školačka Jana je rozmrzelá, že venku prší a ona bez deštníku zmokne. Když však narazí na kouzelnou kapku, naučí se od ní, jak je déšť pro nás všechny důležitý a jak dlouhá cesta čeká na každou kapku v přírodě.
Podzimní slunce prosvítalo mezi listy mohutného ořešáku, které v mírném větříku tiše
„Ale to nás dnes sluníčko krásně zahřívá.“
„Já dokonce přemýšlím, že už se možná pustím ze stromu dolů. Ať si mě Matěj najde,“ řekl jeden.
„To není špatný nápad. Celkem už by se mi líbilo, kdybych mohl být v nadýchaném rohlíčku nebo sýrové pomazánce,“ ozval se druhý.
„To já už se pouštím,
Zanedlouho se pod stromem skutečně objevil Matěj s košíčkem a pátravě se začal rozhlížet po zemi. Ihned za ním cupital jeho menší bráška Lukášek.
„Tak co, Luky,“ zeptal se Matěj, „jdeme na to? Kolik oříšků se nám podaří najít dnes?“
„Jdeme!“ zvolal
To už se oba skláněli a brali do rukou první oříšky, které se v košíku hromadily a tetelily se blahem. Brzy je kluci všechny posbírali a zvesela hopsali
Oříšky se schoulily do svých slupek, a ty, které dosud neměly odvahu se pustit nebo si ještě chtěly užívat pobytu na stromě, se pomalu rozhodovaly co dál. Spadnout do měkké trávy a nechat se najít? Ať už kluky, kteří je odnesou, nebo veverkou Čiperkou, co si je schová do skrýše? Nebo třeba myškou, aby si na nich pochutnala