Když jednoho krásného jarního dne sluníčko vesele zářilo přes celou oblohu, do lesa přijela návštěva. Sestry veverky totiž k sobě pozvaly svou rezavou kamarádku Sabinku s huňatým ocasem. Přiběhla jen s malým kufříkem a širokým úsměvem. Sabinka byla vždy veselá, vyprávěla vtipy, vymýšlela zábavné hry a prováděla kousky k popukání. Hopsala se svým vlajícím, huňatým ocáskem kolem dokola, dovedla švihem tlapky rozlousknout oříšek napůl a dokázala udělat nejstrašidelnější obličej, jaký jste kdy viděli.
Byla ovšem jedna věc, kterou Sabinka nesvedla… Stalo se to tak:
Jednoho rána seděla Sabinka na větvi, rozhlížela se zamyšleně kolem sebe a louskala oříšek. Zničehonic uslyšela hluboké bručení – to pod stromem procházel pan Medvěd. Sabinka se tak lekla, že oříšek upustila z pacek přímo na jeho hlavu. Pan Medvěd se chytil za hlavu velkýma chlupatýma tlapama.
„Jejeeeej, co to bylo?“ zařval otráveně.
Veverka Sabinka ale nevydala ani hlásku, a ani náhodou se mu neomluvila. Místo toho se bez jediného slova v úleku ztratila v domečku a bouchla dveřmi.
„To jsou mi ale způsoby,“ bručel nevrle pan Medvěd a odšoural se do své jeskyně.
Další den se zvířátka domluvila, že si udělají táborák. Plánovala, že si něco dobrého upečou a přitom si zazpívají. Liška Smíška a veverka Sabinka se nabídly, že sesbírají dřevo na oheň. Kráčely spolu lesem, Sabinka vyprávěla veselé příběhy a u toho se co chvíli skláněly, aby sebraly ze země vhodný klacík.
Tak se stalo, že se v jednu chvíli sehnuly zároveň a srazily se hlavami.
„Promiň, Sabinko,“ vyhrkla Smíška a hladila si poraněné čelo. Sabinka chvilku koukala na Smíšku. Otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak najednou upustila všechny posbírané klacíky a utekla do hlubokého lesa.
„Co to mělo znamenat? Proč se mi Sabinka taky neomluvila?“ Smíška tomu nerozuměla. Mezitím se jí na čele objevila různobarevná modřina.
Následující ráno Sabinku…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
