Už zrála jablíčka na pláňkách v lesích. Ten čas je pro víly moc důležitý. Která víla nevypije šťávu z jablíčka napůl uzrálého, ta až do příštích jablek klopýtá při tanci.
Amálka vzala koflík z žaludového kalíšku a šla hledat jablíčko. Leckde po lese se poptávala po pláňce, ale až sojka jí řekla:
„Já o ní vím. Já tě tam dovedu.“
Když tam došly, povídá pláňka Amálce:
„Že jdeš! Každý rok vychovávám jablíčko pro vílu, ale ještě se tu u mě žádná nestavila.“
Jenže to jablíčko viselo moc vysoko. Amálka nedosáhla. Povídá sojce:
„Vyleť nahoru a shoď jablíčko do trávy.“
„Až by jablíčko bouchlo o zem, já bych snad vyletěla z peří!“ lekla se sojka a byla tatam.
Amálka stála pod pláňkou s prázdným koflíkem.
Vtom přišli dva ježci, dupali jako vojáci.
„Já jsem ježek,“ povídá první.
„A já ježková,“ povídá druhý.
Oni tak začínali každou řeč, aby si je někdo nepopletl.
„Proč tu tak stojíš?“ povídá ježková.
„Protože jablíčko visí moc vysoko,“ řekla Amálka.
„Drcni do stromu a ono spadne,“ poradil jí ježek.
Amálka vzala za kmen a zatřásla. Na pláňce se pohnul sotva list.
„Takhle to jablíčko dolů nedostaneš,“ povídá ježek.
Ustoupil o sedm kroků, rozběhl se a vrazil do pláňky. Jablíčko spadlo Amálce do dlaní.
Chvíli s ním otáčela a zas:
„Ale jak z něho dostanu šťávu?“
„Takhle,“ řekla ježková.
Vrazila do jablíčka pichlák a z jablíčka se hned čepovala šťáva. Amálka si natočila plný koflík, vypila ho a oddychla si:
„Teď ze mě bude až do příštích jablek parádní tanečnice.“
Ježci si vzpomněli, že pospíchají, a šli dál. Ušli sotva kousek, když ježek řekl:
„Podívej, ježková, na cestě leží kámen.“
„Tak dej pozor, abys na něj nešlápl,“ řekla ježková.
Jenže ježkovi se na kamenu podvrátila noha…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
