Malí sourozenci-dvojčata Oli a Nela se už nemohli dočkat soboty. Děda jim totiž slíbil, že je vezme na výlet na salaš. Vůbec netušili, co to ta salaš je, ale hodně se na to těšili, protože děda je vždy brával jen na úžasná a zajímavá místa.
A ačkoli ne moc rádi vstávají ráno do školky, v sobotu se jim oběma už brzy ráno očka sama otevřela, takže budík, který jim maminka večer pomohla nastavit, je dnes budit nemusel. Když se ozval známým pronikavým zvukem, oba už byli dávno vzhůru. Nachystali si svoje batůžky a potom už jen netrpělivě čekali na dědu, až pro ně přijde, aby se společně vydali na další z nezapomenutelných výletů. Dočkali se ho brzy, a tak se už jen rychle rozloučili s rodiči, zabouchli za sebou dveře a vyrazili za novým dobrodružstvím.
Celou cestu na salaš se jeden přes druhého neustále dědy vyptávali na všemožné věci. A děda jim na každičkou otázku trpělivě a s úsměvem na tváři odpovídal. Tak jako vždy.
Naštěstí cesta netrvala příliš dlouho, a proto byli co nevidět na místě. Tam je už vyhlížel bača, který byl s dědou velký kamarád.
„Dědo, a teď jsme už na té salaši?“ zeptal se Oli.
„Jistěže, na salaši. Tady má bača a jeho valaši kolibu. A tam dál je ohrada, ve které nocují ovečky,“ vysvětloval děda.
Vtom se u nich zjevil malý černý psík, který přiběhl přivítat nové hosty. Vrtěl dlouhým střapatým ocasem a těšil se, že ho zase jednou někdo poškrábe za ušima.
„To je Čert, ale bát se ho nemusíte, děti má velmi rád,“ zakřičel na ně bača.
Ale kdeže by se ti dva báli. Oli i Nela s nadšením hladili psíka, radostně poskakujícího kolem nich.
„Strýčku bačo, a proč mu říkáte Čert?“ zeptala se zvědavě Nela.
„Protože je černý jako uhel. Tak jsem…