Pohádka o berušce

Na zeleném lístku kvetoucí jabloně lenošila beruška. Měla černě puntíkaté červené krovky, šest štíhlých nožiček, černý nos a na tváři blažený úsměv. Byl sluncem zalitý jarní den a naše beruška se zrovna chystala k odpolednímu spánku. Postupně si protáhla první, druhou, třetí, čtvrtou, pátou a šestou nožku, načechrala si krovky a zhluboka si zívla. Zamhouřila oči a usmála se ještě víc.

Pojď si také zavřít oči a zhluboka se nadechni. Představ si, že tě, stejně jako berušku, hladí po tvářích teplý vánek. Květy stromu sladce voní a na nose tě šimrají sluneční paprsky.

Přes přivřená oční víčka se beruška zadívala na modrou oblohu, po které poletovaly bílé obláčky. Pojď je spolu s ní spočítat. První mráček má tvar srdíčka. Druhý mráček připomíná ptáčka. Třetí mráček vypadá, jako kdyby oblohou putoval velký, nadýchaný slon. A podívejme se, čtvrtý mráček připomíná naši berušku s roztaženými krovkami. Beruška si s úsměvem jemně zabroukala pod fousy a dál si užívala sluneční paprsky a lehké hlazení větříku. Nožičkami jí prostupovalo teplo dále do těla a do uší jí zpívaly kamarádky včelky, které zrovna měly na jabloni nějakou práci. Slyšíš je, jak bzučí?

Sluníčko se trochu zakabonilo a teplý vánek, který doteď foukal jen mírně, nepatrně přidal na síle. Tlačí před sebou mraky rychleji a rychleji. Pátý, šestý, sedmý, beruška už je ani nestačí počítat. Lísteček, který si vybrala za své odpolední lehátko, se ve větru zakolébal a ve vzduchu zavoněla voda. Beruška se vědoucně usmála a zalezla hlouběji do koruny jabloně. Akorát včas, na její lístek zrovna dopadla první kapka.

Jarní přeháňka už zahalila korunu rozkvetlého stromu. Zavři si oči a poslouchej, jak padající voda rozšuměla větve a listí. Představ si, jak vás s beruškou oba dva kolébá vánek, vzduch voní deštěm a občas vás pod nosem polechtá zatoulaný…